Zanedbaná řeka a páchnoucí stoka se změní v krásný lesopark a hradbu před povodněmi

Tchajwanské vnitrozemské město Chu-wej má přibližně 70 000 obyvatel a leží na řece Pej-kang. Rozvíjet se začalo na počátku 19. století, když zde byl postaven cukrovar. Zatímco cukrovar je stále v provozu, navazující palírna byla v 70. letech 20. století uzavřena a zarostla tropickou vegetací. Dnes tvoří její areál spolu s hrází postavenou na ochranu města před záplavami řeky významnou bariéru mezi městem Chu-wej a řekou Pej-kang.

Voda v řece je ovšem kvůli růstu měst a intenzívnímu zemědělství znečištěná a samotné město není připraveno na velké povodně či naopak sucha, jež lze v důsledku klimatických změn reálně očekávat.

Tchajwanské ministerstvo pro ekonomii se proto rozhodlo vypsat mezinárodní soutěž na krajinářský návrh a nový územní plán, který umožní a především ukáže, jak modernizovat okolí toku řeky a vodní kanál An-čching-čen, tak aby celý systém dokázal zachycovat a uchovávat vodu k dalšímu užití a zároveň aby se řeka znovu mohla proměnit v plnohodnotný biotop, tedy přirozené přírodní prostředí uvnitř města.

Ve městě by tak mělo být trvale více vody, ta má být navíc čistá. Zároveň pak má plán přinést strategii, jak odolávat záplavám. Vodní systém má být i lépe propojen s pozemní dopravou, jako jsou pěší stezky a cyklostezky.

Požadavkům a představám ministerstva nejlépe odpovídal projekt Hoowave Water Factory, který vytvořili architekti a urbanisté z nizozemského ateliéru MVRDV, jenž se stal vítězem.

Návrh se zaměřuje na pět cílů: nový vodní systém města je dlouhodobě udržitelný, ekologický, propojený s okolním městem, zahrnuje kulturní prvky a - vzhledem k tomu, že dokončení se očekává již v roce 2026 - je proveditelný.

Architekti v něm vymysleli lokální, přirozeně čištěné vodní nárazníky po celém městě, přičemž většina z nich bude umístěna na větších, veřejně vlastněných pozemcích, jako jsou školy. Díky tomu nebudou městu při jejich vytváření stát v cestě překážky spojené s domluvou s majiteli pozemků.

Cílem je také vyčistit a revitalizovat kanál An-čching-čen, což je momentálně zavlažovací kanál protékající městem (a místy i pod ním), který slouží jako zapáchající odpadní stoka.

Vyčištěný a revitalizovaný kanál zpřístupní nevyužívané části továrny, kde tak bude možné vytvořit veřejně přístupný lesopark. An-čching-čenský kanál se tak stane vyhledávaným místem volnočasových aktivit.

Za velmi důležité architekti považují propojení břehů řeky a vodního kanálu s okolním městem pomocí pěších stezek a cyklostezek.

„Vodní nárazníky pak sníží odtok vody a pomohou zvýšit biologickou rozmanitost a držet krok se změnami klimatu. Náš návrh nabízí přístupnost k volnočasovým prostorům na březích a kulturním místům, čímž vytváří smysluplnější spojení mezi lidmi a přírodou,“ představuje některé z vlastností nového plánu Winy Maas, jeden ze zakladatelů MVRDV.

Návrh přeměňuje hráz vedoucí jižně od městského centra na veřejné prostranství, jež propojuje město s vodní plochou s možnostmi dalšího využití, například k vytvoření vyhlídkové plošiny a sportoviště.

Architekti však zároveň ponechávají hrázi její původní účel, tj. jako ochranu před předpokládanými povodněmi v budoucnu. Její účinnost se odvíjí od nejnovějších odhadů, jak často a v jaké míře by mělo k povodním docházet.

Součástí celoměstského protipovodňového systému určeného k zadržování, čištění a opětovnému využívání dešťové vody pro volný čas a biologickou rozmanitost bude rovněž již zmiňovaný revitalizovaný kanál An-čching-čen. Výška jeho hladiny se bude měnit v závislosti na ročním období.

Projekt myslí také na další vodní plochu, jíž je jezero Pching-che, ležící na okraji města. To v současnosti slouží hlavně jako zadržovací nádrž pro případ povodní. Architekti mu tuto funkci chtějí zachovat, ovšem i toto místo se má proměnit v ekologickou lokalitu a cíl pro vyjížďky na kolech a procházky pěších. Konečně, povede sem z centra města i jedna z plánovaných cyklotras.