Zahradní krby jsou stále populárnější, pořídit si je můžeme i na míru

Zatímco venkovní krb v prefabrikované podobě vyjde zhruba na 5000 až 50 000 Kč, cena krbu stavěného na míru začíná na 70 000 Kč a může se v exkluzivních případech vyšplhat až na jeden milión.

Nejlevnější krby jsou takové, od nichž očekáváme, že si v nich opečeme špekáčky. Výhodné je pořídit si krb rovnou s grilem (stojí kolem 10 000 Kč). Dražší výrobky jsou pak ještě doplněny např. o douzovací střechu, udírnu.

Možnost připravit si grilované a uzené jídlo na zahradě a v klidu přitom posedět u krbu je pro spoustu lidí velmi lákavá. Musíme však splnit několik podmínek. Pro hotový typový krb potřebujeme na zahrádce volné prostranství, a to i v případě, že ho chceme umístit u zdi domu.

Kvůli vyústění komínu je chybou stavět krb do uzavřených nebo zastřešených prostor, např. pod markýzu či pergolu.

Vhodné je závětří, aby oheň nerozfoukával vítr a kouř neobtěžoval někoho v okolí.

Krb umístíme na rovnou, zpevněnou plochu. Některé krby mají svou základovou desku, která snese i štěrkopískové podloží. V opačném případě stačí rovná dlažba.

Sériově vyráběné krby jsou testované a měly by mít certifikát, že výrobek splňuje bezpečnostní normy a je ze zdravotně nezávadných materiálů. Kromě vstřícnější ceny proti krbu na míru má smontovatelný krb tu výhodu, že ho můžeme kdykoli rozebrat a postavit jinam.

Krb se dodává na paletě většinou 120x80 cm v rozloženém stavu a je překryt smršťovací fólií. Výška takto zabaleného krbu se pohybuje v závislosti na typu od cca 0,8 m až po cca 2 m. Pro vlastní odvoz krbu je vhodný přívěsný vozík s odpovídající nosností a ložnou plochou.

Prefabrikované krby se vyrábějí nejčastěji z vylehčeného nebo vymývaného betonu, z liaporu a jsou vybavené nerezovými nástavci z mědi nebo z plechu.

Výhodou povrchů z vymývaného betonu je jejich stálobarevnost, odolnost proti UV záření, snadná údržba a vysoká pevnost. Proti tomu je otryskávaný povrch trochu náročnější na údržbu, ale současně působí velmi přirozeným dojmem přírodního kamene (žuly či pískovce).

Některé krby mají pouze nanesenu bílou strukturální omítku a nabízejí tak možnost dotvořit povrch vhodnou fasádní barvou podle vlastních představ a sladit tak vhodně povrch krbu s okolím.

Materiál by měl ladit s domem i zbytkem zahrady, pak se z krbu může stát vítaná dominanta venkovního posezení. Ke stavbě venkovních krbů na míru se nejčastěji používá přírodní kámen a cihly.

Venkovní krby jsou konstruovány tak, že jejich stavbu zvládne i laik bez zvláštního nářadí. Vzhledem k vyšší hmotnosti jednotlivých dílů výrobci doporučují krb sestavovat minimálně ve dvou osobách.

Prefabrikované krby se dají složit do 30 minut. Nejtěžším dílem skládanky je podstavec, protože zajišťuje stabilitu celé sestavy. Přímo v něm je místo pro skladování polínek. Nad podstavec se umístí pracovní deska a také ohniště, a to kvůli pohodlné obsluze, abychom se nemuseli ohýbat. Popelník u ohniště jde snadno vyndat.

Obložení ohniště je stejně jako u individuálních krbů šamotové. Nad ohništěm je grilovací mřížka, výškově nastavitelná. Regulovat lze i hoření, a to díky klapkám u ohniště, usměrňujícím přívod vzduchu.

Posledním dílem je komín se stříškou, která zabraňuje odlétání jisker a zatékání dešťové vody.

Ve většině případů lze u smontovatelného krbu nastavit nerezovou nebo měděnou střechu. U mědi počítáme se vznikem patiny a také s nepatrným odkapem měděnky na betonové díly.

Nerezové střechy mají stejně jako měděné téměř nekonečnou životnost, ale na rozdíl od měděných zůstává jejich barva při minimální údržbě takřka neměnná.

K přednostem ocelových střech patří barevná povrchová úprava, žáruvzdornost (do 400 °C), vysoká pevnost. Barevný povrch je možné po čase obnovit.

V krbu používáme výhradně jen doporučená topidla, nejčastěji dřevěné uhlí nebo drobné kousky dřeva. Vyhýbáme se dřevu s vysokým obsahem pryskyřic, při hoření uvolňuje karcinogenní látky. K zapálení používáme pouze schválené podpalovače.

Plameny nemají přesahovat horní polohu grilovacího roštu nebo spodní okraj střechy. Může dojít k přetopení krbu, které způsobí např. popraskání jednotlivých betonových dílů, barevným změnám povrchu apod.

Oheň na dřevěném uhlí nehasíme vodou, necháme jej dohořet.

V krbu nespalujeme odpadky ani shnilé, lakované dřevo nebo překližky. Dojde-li k nehodě kvůli pálení jiného materiálu, než doporučuje výrobce, považuje se to za porušení záručních podmínek.