Článek
„Společným jmenovatelem podobných neštěstí bývá dětská zvědavost a nezkušenost, chvilková ztráta pozornosti dospělého a nedostatečně zabezpečená vodní plocha či přístup k bazénu. V takové chvíli schází k tragédii v podobě náhodného pádu jen krůček. Řadě neštěstí by však zabránila vhodná preventivní opatření,“ říká Ondřej Franěk, vedoucí lékař zdravotnického operačního střediska Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy.
| Záchranáři radí: |
|---|
| Překrývejte bazény a další vodní plochy v době, kdy je nepoužíváte, bezpečnostní plachtou či lamelou. Vždy volte řešení, které unese i dospělého člověka. V opačném případě totiž lehký potah na vodě situaci ještě zhorší. Osoba, která do bazénu padne, se do něj totiž může ještě zamotat. Nevhodné jsou z tohoto hlediska například solární fólie, které neunesou ani dítě. |
| V bazénu ponechejte vždy bezpečně umístěný nějaký plovoucí předmět k zachycení, například dobře nafouknutý kruh. |
| V místě vstupu do vody a také alespoň na několika místech po obvodu instalujte madla, aby se člověk ve vodě měl kde pevně chytit. |
| Vstup do vody zřetelně označte tak, aby jej bylo dobře vidět nejenom zvenčí, ale především z každého místa v bazénu, aby člověk v něm vždy věděl, kam má plavat, když se chce dostat ven. |
| Okolo bazénů, které jsou v rovině s terénem, používejte vhodné zábrany, například bezpečnostní bazénové oplocení, aby zejména malé děti do bazénu nevkročily omylem. |
| Dbejte na pořádek a bezpečnostní pravidla v okolí bazénu, rizikové jsou zejména hladké vlhké plochy, na nichž lze snadno uklouznout. |
| Bazén vybavte tzv. bazénovým alarmem. Ten zaznamená narušení hladiny způsobené pádem tělesa do vody a spustí okamžitě zvukový signál. |
„Velký význam má i včasná výchova dětí zaměřená na kontakt s vodou v přírodě a získání zkušeností i respektu před ní. Na prvním místě ale vždy zůstává ostražitost dospělého, kterou sebelepší ochranné pomůcky nenahradí. Malé děti by se nikdy neměly v okolí bazénu pohybovat bez dozoru,“ dodává Jana Poštová, mluvčí Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy.
| Co dělat v případě, že jste svědky tonutí: |
|---|
| 1. Snažte se přivolat někoho dalšího, aby vám s tonoucím a jeho záchranou mohl pomoci. (Tonoucí člověk kolem sebe máchá rukama ve snaze se zachránit a jednoho člověka by naopak mohl stáhnout pod hladinu také.) |
| 2. Tonoucího se snažte co nejrychleji vytáhnout z vody. |
| 3. Jestliže tonoucí nereaguje a nedýchá, zahajte oživovací pokusy - začněte pěti vdechy z úst do úst, pokračujte stlačováním hrudníku (100 - 120 x za minutu, do hloubky 5-6 cm). |
| 4. Pokud si nejste postupem záchrany jistí, volejte okamžitě linku 155. |
| 5. S oživovacími pokusy pokračujte až do příjezdu záchranné služby. |
Pro pracovníky záchranné služby je klíčovou informací nahlášení přesné polohy, což může být někdy obtížné zjistit. Například u otevřeného vodního zdroje. Pro takové případy je ideální mít v telefonu staženou aplikaci Záchranka, která s lokalizací člověku pomůže.