Článek
Dům Helvetia byl pojmenován podle domoviny svých původních majitelů, tedy Švýcarska. Ti do Austrálie přijeli v 19. století a v melbournské čtvrti Fitzroy si postavili patrový dům, který jen v minulém století prošel mnoha proměnami.
Na konci 60. let byl rozdělen na dvě obydlí a fungoval jako penzion. O dvě dekády později dům nechali zase spojit, ovšem s tím, že v něm vznikly dvě bytové jednotky. Třípokojová domácnost byla v přízemí, jednopokojový byt s ateliérem v patře. Přáním současných majitelů bylo proměnit objekt zpět do jednotného rodinného domu.
Vzkřísit ducha původní Helvetie tak nebylo jednoduchým úkolem. Tím spíš, že centrální část domu začala jevit neklamné známky zchátralosti. Mnoho lidí by se v takové situaci rozhodlo pro stržení domu a stavbu nového, podle současných měřítek plně moderního a samozřejmě udržitelného.
Jak ale architekti říkají, pojem udržitelnosti bývá často vnímán pouze v souvislosti s nákupem nových technologií, jako jsou fotovoltaika, tepelné čerpadlo, systém na využívání šedé vody atd.
Skutečná udržitelnost by ale měla podle jejich přesvědčení zahrnovat i to, co je podstatou tohoto slova. A to je i snaha udržet to, co již existuje. Proto se architekti rozhodli dům pouze důkladně rekonstruovat, ale primárně vyjít z toho, co nabízel a představoval.
Dlouhý bytový dům vypadá při pohledu z ulice jako trojice různě barevných chaloupek
Znovu tak využili oxid uhličitý, který byl vyprodukován už v minulosti stavbou domu a výrobou použitého materiálu bez nutnosti vytvářet nový.
Aby zpřehlednili a prosvětlili interiér domu, vybourali v centrální části místnost v patře a v přízemí, a takto vzniklý prostor proměnili v hlavní vstup do domu. Příchozího nově vítá příjemné prostředí s jezírkem, přes něž vede lávka.
Vnější obvodovou stěnu nahradila pouze mříž vysoká přes dvě podlaží zajišťující bezpečnost a jistou dávku soukromí, zároveň však propouštějící světlo. To může nově vytvořenými stavebními otvory prostupovat dále do nitra domu. Naproti novému hlavnímu vstupu do domu je nové interiérové schodiště, které architekti nápaditě využili i jako úložný prostor.
Na zadní straně domu tak zároveň mohli odstranit velké schodiště vedoucí k původně samostatnému bydlení v patře a nahradili je subtilním točitým schodištěm směřujícím na horní terasu.
Jisté proměny se dočkala také garáž za domem, na níž je nově vytvořena zahrada určená k pěstování plodin. Také ona je přístupná po točitém schodišti.
Zásahem architektů, kteří se nebáli odstranit pouze nepoužívanou část domu, vznikl domov plný světla, s několika zahradami, flexibilním půdorysem, novým hlavním vchodem a dramatickým atriem zalitým sluncem.
Ve městě, a přesto jako na venkově. Architekti v terakotovém domě spojili zdánlivě neslučitelné
Může se vám hodit na Firmy.cz: Architekti, Rekonstrukce a přestavby
