Z temného traktu vznikl byt s podmanivou atmosférou

Majitel si pro své časté pobyty v Praze zakoupil malý byt v prvorepublikovém domě.

Vlastně se jednalo spíše o dlouhý úzký trakt, který působil téměř depresivně. Jeho výhodou ale byla výhodná poloha přímo v centru města, přitom v poklidné ulici.

Nového majitele, který je dlouholetým klientem studia I. D. Architektura – Ivany Dombkové a Rostislava Černíka, zaujala také orientace bytu – okno do tichého dvora v jeho užší části, směrem do ulice zase krásné velké okno s obloukovým průhledem v nadsvětlíku.

Chtěl dochovaná okna a dveře repasovat, uplatnit také starý lustr, který už vlastnil, a především nalézt místo pro podsvícený onyx, který si v interiéru velmi přál.

Denní místnost s kuchyní a stolováním, pohodlným sezením a pracovním koutem je umístěna v nejširší části bytu. Okno v čelní stěně vytváří podmanivý obraz, který přiznává tradiční styl domu, zařízení prostoru je však zcela soudobé.

Jednoduché tvary a neutrální barevnost (kombinace přírodního dubu a bílých ploch) historické podobě okna nekonkurují, nechávají ji naopak vyniknout.

Čistotu linií podporuje i řešení stavebních detailů – například snížený podhled nejen umožňuje nové vedení elektroinstalace a umístění bodových světel, ale vytváří také před oknem dutinu, kde se ukrývá konzola na závěsy.

Teplý dojem a přívětivost dodávají interiéru přírodní dřevo a textil, aniž by bylo zapotřebí pokoj více zabydlet nebo „zdobit“. Do celkově střízlivého prostoru je pak možné umístit i tak výrazný prvek, jakým je podsvícený onyx.

Zakončuje kuchyňskou sestavu a tvoří záda úzké vysoké knihovny za jídelním stolem. Při denním světle je onyx poměrně nenápadný, barevně ladí s celkovou kompozicí, večer ale jeho efektní nasvícení zcela změní atmosféru prostoru.

Střední trakt se vstupem do bytu byl v původním stavu temný a bez denního světla.

Předsíň se ale podařilo dobře prosvětlit přímým propojením s obytným prostorem a přisvětlit ještě ze strany dvora – skleněnými dveřmi ložnice, vysokými až ke stropu.

Přímo proti hlavnímu vstupu je umístěna koupelna s vanou a umyvadlem. Od předsíně je oddělena skleněnou stěnou s posuvnými dveřmi, aby se i do ní denní světlo dostalo, intimitu přitom chrání pískovaný povrch skla.

Koupelna je pojata ve velmi světlém provedení, které nepohlcuje světlo, a navíc prostor opticky zvětšuje.

V předsíni je ponechána část původní klenby s odhalenými cihlami; tady našel své místo starý lustr z majitelova vybavení. V sousedství repasovaných vstupních dveří s nadsvětlíkem a původních dveří na toaletu tu vytváří stylové zádveří, od moderního prostoru symbolicky vyčleněné posuvnou stěnou z čirého skla.

Samostatná toaleta je přístupná ze zádveří, do komory s pračkou a sušičkou se vstupuje z ložnice.

Šířku ložnice zužuje uzavřený blok s obslužnými místnostmi a světlíkem. Ložnice zřejmě bývala dříve kuchyní s navazující spíží.

Nová ložnice využívá výhody okna do tichého dvora a výhledu do zeleně. Podobně jako denní obytný prostor je vybavena nábytkem z přírodního dubu a bíle lakovaných ploch. Blok bílých šatních skříní je doplněn sloupem vysoké dubové knihovny, na stěně proti lůžku se motiv knihovny opakuje uprostřed mezi méně hlubokými skříněmi z dubu.

Ze stejného materiálu jsou také nízké noční stolky, které vystupují do prostoru z obkladu stěny za postelí. Přísný pravoúhlý řád skříní a dveří do výšky stropu změkčuje jemný závěs, který za prudkého slunce vpouští do místnosti jemně rozptýlené světlo.

Rekonstrukce přetvořila původně tmavý a nepřívětivý prostor na bydlení pro dvě osoby s veškerým komfortem současné doby. Vnesla do bytu spoustu světla, navíc dokázala ocenit vše hodnotné, co se z prvorepublikového bytu zachovalo.

Může se vám hodit na Seznamu: