Článek
Najít byt v historické části Prahy je nesnadný úkol, který by mnohé odradil. Vás ne?
Původně jsme si nemysleli, že najít odpovídající prostory bude tak obtížné. Kupodivu jich není zas tak málo, ale měli jsme vysoké požadavky, které výběr zásadně zužovaly.
Chodba spojuje společenskou část se soukromou.
Jaké?
Hledali jsme prostorný a vzdušný byt s parkovacími místy k dispozici. Rozhodující byla atmosféra, která měla z prostoru vyzařovat. To ale nelze přesně popsat. Poznáte to, až když vstoupíte do bytu.
Cítíte se v něm tak dobře, že víte, že to je to pravé místo. Něco podobného jsme zažili i tady, a to i přesto, že jsme sem přišli ještě před rekonstrukcí, kdy byl byt v dezolátním stavu.
Majitelé si vybrali moderní kuchyň od luxusní značky Poggenpohl, která svou jednoduchostí nenarušuje historický ráz prostoru. Barevný akcent obstarala svítidla Campari od Inga Maurera.
Jak jste ho našli?
Byla to náhoda. Při hledání jsme se seznámili s architektem Petrem Slavíčkem, kterému jsme prozradili naše přání, a on nám ukázal tento byt. Zároveň nám nabídl jeho kompletní rekonstrukci a následné zařízení.
V relaxační části nechybí televizor a pohodlná sedací souprava od italské firmy Jesse. Původní malba na stropě byla restaurována pod dohledem památkářů.
Uměli jste si zrekonstruované prostory představit?
Do určité míry ano, i tak ale výsledek předčil naše očekávání. Byt totiž prochází přes tři objekty s různými výškovými úrovněmi, které bylo nutné srovnat, abychom se tu pohodlně pohybovali. Byly zachovány všechny klenby a jejich původní malba byla restaurovaná pod dozorem památkářů hlavního města Prahy. Podobně byly zachovány i původní povrchy, např. lakování oken a dveří.
Jak to bylo se zařizováním?
Původní prostory by v kombinaci s klasickým stylem působily těžce, proto jsme raději dali přednost modernímu pojetí, čímž byt získal ještě více na výjimečnosti. Zařizování probíhalo v režii architekta Slavíčka. Ten vždycky po konzultacích předkládal návrhy, nad kterými jsme diskutovali.
Původní bílé papírky připravené pro vzkazy byly v nové verzi lustru nahrazeny obrázky z Kámásútry. Za bílou skříní jsou patrné dveře vedoucí do okázalé koupelny.
Bylo něco, čeho jste se obávali?
Spolupráce probíhala hladce, bavilo nás, když nás architekt seznamoval s posledními novinkami, zejména když nám ukázal nekonvenční svítidla od Inga Maurera, těm jsme nemohli odolat. Na druhou stranu jsme si tu nedokázali představit tapety. Ale architekt slíbil, že nebudeme-li spokojeni, tak je vlastnoručně strhá. Nechali jsme se přesvědčit a výsledek se nám opravdu líbí.
Je tu něco na vaše výslovné přání?
Koupelna ve stylu new baroque, který v posledních letech vévodí designu. To si prosadila manželka. Není to nadčasová záležitost, ale i já jsem rád, že se svým stylem vymyká. Navíc právě tomuto bytu neobyčejně sluší.
Do prostorné koupelny se vešla volně stojící vana, závěsná toaleta i bidet, vše z kolekce IO. Styl new baroque vyvažuje geometrický radiátor Snake.
Co když se jednou rozhodnete bydlet v jiném městě, nebude se vám stýskat?
V tuto chvíli neuvažujeme o změně, v Praze se nám líbí a byt jsme si zamilovali. Takže zvedneme-li někdy kotvy, pak nám toto zázemí bude sloužit jako přístav, do kterého se vždycky budeme rádi vracet.
Napříč stoletími v pojetí architekta Petra Slavíčka
Byt se rozkládá na ploše tří objektů s různými výškovými úrovněmi, které se podařilo srovnat tak, že majitelé překonávají pomocí několika schodů vlastně jen dvě. Dispoziční řešení jsme navrhli s ohledem na trendy a možnosti prostoru. Srdcem bytu je polyfunkční prostor slučující obývací pokoj s kuchyní, situovaný směrem do ulice tak, aby majitelé pociťovali „tep velkoměsta“.
Ložnice jsou naopak obráceny směrem do dvora. Velkým oříškem byla původní stropní malba, která musela být restaurována do původní podoby. Prochází celým bytem s výjimkou koupelny. V ní by ji vlhké prostředí poničilo, proto je tu nový strop, který zároveň posloužil jako podlaha ve vestavěném patře.
Když se všechno ke spokojenosti nás i památkového úřadu podařilo dokončit, začali jsme se zařizováním. Majitelé nám nechali takřka volnou ruku, což je do jisté míry oprošťující, ale i svazující. Díky jejich vytříbenému vkusu i smyslu pro detail však práce probíhaly rychle, a tak se mohli po několika měsících nastěhovat do nového domova.