Článek
Dům byl umístěn na parcele vzniklé po bourání barokního opevnění, poblíž řeky Orlice. Lokalitě se říkalo Morušovka podle sadu moruší. V ní se objevily první parcely nového typu vilové čtvrti, které získávali vážení měšťané Hradce ke stavbě svých okázalých sídel.
Wiplerova vila byla dokončena jako první. Do té doby prakticky takovýto typ zástavby v Hradci neexistoval.
Na rohové, skoro čtvercové parcele, postavil Rejchl vilu zvýrazněnou nárožní věží, s využitím pro další místnost. Do uliční fasády autor umístil hlavní výstupek zakončený typickým renesančním štítem, který zopakoval i na boční fasádě s předsazeným vstupem.
Fasáda je zdobena nárožním psaníčkovým proškrabávaným motivem zdiva, na věži je římsa zdobená barveným okrově cihlovým proškrabáváním vzorů do omítky.
Dispozice téměř obdélníkového dvoupatrového domu se sklepem je praktická a opakuje se ve všech patrech. Páteří podlaží je centrální podlouhlá chodba s klenbou, ze které se vstupuje do všech místností. Schodiště spojující jednotlivá patra je v samostatné části.
V patře domu byl umístěn luxusnější byt
Už od začátku byl dům navržen pro dvě rodiny se samostatným bytem pro domovníka. V patře je luxusnější byt, který má všechny pokoje do ulice propojeny dveřmi v jedné ose, což umožňuje zajímavý průhled navozující pocit zámeckých prostor.
V interiéru autor použil zdobné prvky, jako štuková kruhová okna, kované zábradlí, niky. V každém pokoji byla kachlová kamna. Péči věnoval i všem kovářským prvkům, které jsou dílem hradeckého kováře Rabase.
Dešťové svody byly vedeny vnitřkem domu, což umožnilo zachovat architektonickou čistotu fasád. Pokoje obrácené do zahrady mají dřevěnou prosklenou verandu.
Stavitel Václav Rejchl starší, rodák z nedalekých Librantic, byl zakladatelem významného rodu stavitelů a architektů. V jeho odkazu pokračují další tři generace.
Vila Karla Wiplera se v téměř nezměněné podobě zachovala do současnosti, a to včetně interiéru a jeho vybavení.