Vzhůru pod stan a natrvalo. Matka se synem se rozhodla pro život v přírodě. Živí se háčkováním

Na prázdniny roku 2021 si Christine Blueová připravila pro svého tehdy dvanáctiletého syna Brittona zajímavý program. Aby spolu mohli být co nejvíc, koupila ve Walmartu stan a ten postavila na zahradě za domem. V něm měli společně strávit 90 dní. Jako zkoušku. Jestli by se dokázali spolu obejít bez vymožeností civilizace.

A jak se poměrně záhy ukázalo, ani jeden s tím žádný problém neměl. Co bylo ovšem ještě důležitější, Christine zjistila, že kdyby takto žili trvale, ušetřila by spoustu peněz za nájem, vodné a stočné, elektřinu, plyn a odvoz odpadu.

„Za týden nebo dva nastal takový ten okamžik, kdy se člověku rozsvítí, a mně došlo, kolik bych mohla ušetřit. A tak jsem dala výpověď (pracovala jako řidička Uberu - pozn. red.) a mohla se věnovat háčkování ze stanu, protože už jsem nepotřebovala tolik peněz,“ svěřila se žena webu DailyMail.

Samozřejmě, pro trvalé bydlení v přírodě si musela opatřit kvalitnější stan a k němu pořídila také solární generátor. Díky tomu se může prostřednictvím notebooku spojit se světem a přes internet prodávat své uháčkované výrobky. Ve stanu pak má kamna na dřevo, která jeho vnitřek nejenom vytopí v zimě, ale také na nich může vařit.

Na pronajatý pozemek si nechává dovážet vodu do velké plastové nádrže, přičemž ji využívá na pití a vaření a také na umývání. Dovážet si nechává rovněž palivové dřevo a v chladných měsících i propan. I s těmito všemi dodávkami, za něž platí, ušetří však oproti svému původnímu stylu života 2000 dolarů (46 tisíc korun) měsíčně.

Z domu si s sebou vzala také nějaké koberce a pár kusů nábytku, díky čemuž interiér stanu působí více civilizovaně.

„Největší výzvy nám připravilo počasí – když oheň v noci vyhasl a stěny stanu se znovu ochladily, nahromadil se na nich sníh a já musela uprostřed noci vstát a zbavit se ho, aby se nám nepropadly stěny stanu. Britton byl skvělým pomocníkem. Uprostřed noci tam byl se mnou a pomáhal mi odhazovat sníh. U nás to byla vždy týmová práce,“ pochvaluje si Christine.

Britton, jemuž je už 14 let, tráví čas zčásti u svého otce v domě a zčásti u matky ve stanu.

„Vždy jsme si byli blízcí, ale život nám takhle umožnil vybudovat si skutečné pouto, které bychom jinak neměli,“ dodává.

„Být takhle venku bylo jako závan čerstvého vzduchu, přestala jsem být připoutaná ke čtyřem stěnám, neschopná držet krok se životem a účty. Teď mám naprostou svobodu a klid. Když došlo na záchod, šla jsem ven stejně jako každý po tisíce let. Použili jsme kbelík a biologicky rozložitelné sáčky,“ nevyhýbá se Christine hovořit ani o poněkud citlivějších věcech.

Útěk z civilizace jí prospěl i z hlediska duševního zdraví. Pobyt v přírodě a v tichu a možnost naslouchat jen zpěvu ptáků… Brzy se začala zase cítit lépe a plná pohody. „Opravdu jsem si zamilovala život o samotě v lese. Jsem od přírody introvertka, takže jsem se nikdy necítila osamělá, jsem tu zkrátka naprosto klidná,“ libuje si.

„Samozřejmě, je to těžké, vodu si musím tahat sama, naštípat dříví, dávat pozor, aby bylo vše v bezpečí… Člověk nemá, na koho by se spolehl, jen sám na sebe,“ popisuje druhou stranu mince, která by nemusela být každému po chuti.

„Nejprve jsme vyrazili do Illinois, ale byli jsme tam jen první tři měsíce a pak jsme se přes zimu přestěhovali k mým rodičům. To abychom měli klid, kdyby se něco pokazilo. Ale jakmile slezl sníh, našli jsme krásné místo k usazení v severní části státu New York – a já si právě tuhle oblast zamilovala,“ vypráví Christine.

„Nikdy jsem nebyla kempovat, takže to byl obrovský skok. Neměla jsem s tím žádné zkušenosti, bylo to pro mě všechno nové. Postupně jsem zjišťovala, co všechno budu potřebovat.“

Nyní stále bydlí ve stanu, ale začala si už stavět chatičku. Aby měla větší pohodlí, a to zejména v zimě. „Rozhodla jsem se, že pokud budu žít s minimálními výdaji, pak toho využiju k tomu, abych se mohla zaměřit na růst svého online podnikání,“ uzavírá žena, která volant nahradila háčkem a přízí.