Článek
„V soutěži jsem vyhrál přepravní kontejner k zařízení jako ateliér. Původně měl stát u nás, na střeše našeho ateliéru, ale to se nám nepodařilo prosadit, a tak jsme přemýšleli, co s ním. Pak nás napadlo udělat z něj ateliér na vodě,” odhaluje původ myšlenky plovoucího ateliéru Roman.
Atliér z přepravního kontejneru a plovoucí na vodě si majitel pořídil v pražských Holešovicích. Je tu příjemný klid a hezký výhled, pochvaluje si.
Kdo by si ale myslel, že od nápadu k realizaci byl jen krůček, velice by se mýlil. Jak se náš hostitel mohl přesvědčit, získat povolení a prostor k umístění hausbótu, nebo v tomto případě přesně plovoucího domu v Praze na Vltavě, je téměř nadlidský výkon. Nakonec se mu ale podařilo domluvit se v holešovickém přístavišti, pro jehož prostředí pak kontejner mohl v loděnici v Nelahozevsi konkrétně upravit.
Znamenalo to především promyslet, kde a jak moc budou které stěny kontejneru otevřeny, kam bude směřovat vstup atd. Původní kontejner je zateplený a funguje jako jeden otevřený prostor.
Přibližně v jeho středu je uložen box, do nějž je zakomponovaná toaleta, umyvadlo a sprchový kout. Koupelna přirozeně rozděluje interiér ateliéru na denní a noční část. Za koupelnou je ložnice s velkým lůžkem, před ní pak obývací pokoj sloužící jako pracovna, a především kuchyň zařízená dle vlastních představ majitele.
Ústředním prvkem interiéru je kuchyň, zařízená v černé barvě.
Kuchyň je velice kompaktní, nic podstatného v ní ovšem nechybí. Na první pohled zaujme tím, že je v černé barvě. Obzvláště hezky vypadají černé keramické obklady ve vysokém lesku, z některých úhlů tak stěna za pracovní plochou připomíná rozbalenou tabulku hořké čokolády.
Majitelův cit pro detail je v ateliéru patrný na každém kroku, v kuchyni jsou to například bezúchytková dvířka linky, nebo s nimi sladěný „strop” nad linkou, jasně vymezující, kam až sahá kuchyň.
Do interiéru svého ateliéru majitel umístil mnoho restaurovaných předmětů.
„Snažím se tu všechno dělat dokonale. Říkám si, že čím kvalitnější to bude, tím méně se to bude ničit a tím déle to vydrží,” prozrazuje svůj přístup.
Interiér ateliéru, sloužícího zároveň jako chata, zaujme svým jemně industriálním zařízením. „Mám rád industriální styl,” připouští s úsměvem výtvarník, který s láskou sbírá staré dřevěné stativy, ale také další staré předměty, které svému původnímu účelu možná dosloužily, ale přesto mohou dále fungovat v domácnosti.
Hlavní stěnu v ateliéru zdobí obraz, který výtvarník sám vytvořil.
„Miluju rezavé železo, a proto se mi tolik líbí, jaký mám odtud výhled. Už se nemůžu dočkat, až to začnu všechno malovat,” plánuje si a ukazuje k protějšímu břehu, kde jsou zakotvené staré (a opravdu poněkud rezavé) remorkéry.
„A mám také rád kontejnery. Už sedm let. Chtěl jsem postavit obrovský dům z kontejnerů, ale mám nakonec aspoň malý kontejnerový ateliér,” říká.
Vytvořit ateliér trvalo zhruba dvanáct měsíců. První měsíce jej kompletovali a upravovali lidé v loděnici, tam do něj pak vložili i veškerý nábytek a zařízení, které bylo těžké, a tudíž by jej majitel v Holešovicích dovnitř vnášel těžko. Pak celý kontejnerový dům pomocí jeřábu spustili na vodu a tlačný člun jej dotlačil až na současné místo. Zde náš hostitel pracoval skoro každý den po celý měsíc, vše vylepšoval a zdokonaloval tak, aby všechno bylo přesně na svém místě a vypadalo tak, jak má.
Dávat starým předmětům nový účel v domácnostech, to je jednou z radostí majitele plovoucího ateliéru.
„S výjimkou jediné komody se mi podařilo vyhnout se při zařizování dřevotřísce. Tu opravdu nemám rád. Všechno ostatní je proto z poctivého masivu,” pochvaluje si výtvarník a otec tří dcer.
„To víte, že se na mě žena občas zlobila, kolik nás to už stálo peněz, ale zrovna dneska ráno mi psala esemesku, že je na mě pyšná, jak se mi to tu podařilo,” usmívá se.
Technické parametry
Kontejner: 12 x 2,5 m
Celková plocha s terasou: 14,5 x 5 m
Konstrukce: přepravní kontejner, zaizolovaný
Nosné médium: ponton s plováky
V plovoucím domě, který chce využívat především jako ateliér, už také s rodinou několikrát přespávali. Protože doma bydlí v domě, kde má každý svůj pokoj, je to pro rodinu nový a příjemný pocit. „Všichni jsme tu hodně pohromadě. Není tu televize, takže večery trávíme spolu, například tím, že hrajeme karty a povídáme si,” září spokojeností Roman Fenik.