Článek
Stavba, jejímiž autory jsou architekti z ateliéru Hamonic+Masson & Associés, s nimiž spolupracovali kolegové ze studia Comte Vollenweider, zahrnuje na dvě stovky bytů a je první takto vysokou budovou postavenou v Paříži od 70. let minulého století.
Zmiňovaných 50 metrů nebylo přitom zvoleno náhodně, právě tolik činí nový limit pro obytné budovy, zatímco kancelářská sídla se mohou tyčit až do výše 180 metrů.
Budova je na úrovni pátého podlaží rozdělena do dvou částí, přesto však funguje jako jeden celek. Zatímco pravou věž jako hadi obtáčejí četné balkóny, terasy levé, stupňovité části se mírně stáčejí ke straně, aby zachytily co nejvíce denního světla.
Výsledkem je, že obyvatelé domu nebudou mít pocit, že by se vzhled jejich obydlí někde nudně opakoval. Každý z bytů, přestože jsou naskládány jeden na druhém, tak má svou vlastní identitu.
Posledně zmiňovaná přednost je argumentem, který míří na zájemce o bydlení na předměstí. Ti si často pořizují domek, aby si mohli vytvořit svůj unikátní, neopakovatelný domov.
A právě to umožní nová budova. Bydlet sice pohromadě s druhými, ale přitom každý ve zcela jiném bytě. Navíc, spousty teras a balkónů přímo vyzývají ke stolování pod širým nebem, což je opět rys života v rodinném domě, který si obyvatelé domu budou moci dopřávat.
„Bydlení vysoko nabízí i pocit výjimečnosti. Je to otázka výhledu, přísunu světla a slunečního svitu. Někteří říkají, že mají hlavu v oblacích. Dům umožňuje bydlet ve městě, ovšem zároveň také zavřít za sebou dveře a hledět na krajinu nejen pod sebou, ale také daleko na horizontu, jako kdyby se nic z toho člověka netýkalo,“ popisují ducha stavby její architekti.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.