Výměna eternitové střechy za novou má svá specifická pravidla

Eternit je vláknocementová krytina, která dříve bývala na střechách běžně rozšířeným materiálem. Na řadě starších staveb se s ní lze setkat dodnes. Jeho velkými přednostmi je lehkost, nehořlavost a dlouhá životnost.

Ostatně samo slovo eternit pochází z latinského aeternum – věčnost. Na mnoha domech začíná ovšem už dosluhovat, tu se kousek tašky odštípl a začíná pod něj zatékat, tamhle obrůstá pravidelně mechem…

„Důvodem k výměně staré vláknocementové střechy ovšem nemusí být jen nedostatečný technický stav, ale i ekologické hledisko. K výrobě této krytiny se dříve používal azbest, který je nebezpečný a zdraví škodlivý. Dnes už je použití krytin s obsahem azbestu samozřejmě zakázané,“ upozorňuje Petr Tureček ze společnosti Satjam.

Právě kvůli obsahu azbestu ve starých eternitových taškách odborníci v žádném případě nedoporučují jejich domácí broušení, řezání či jiné opravování, protože se při tom do okolí uvolňují tenká azbestová vlákna, která začnou vířit ve vzduchu a zamoří celý dům. Snadno se dostanou do bytových textilií i do oblečení.

Než se pustíte do sundávání staré krytiny, je potřeba si rozvrhnout, co vše bude potřeba udělat.

„Jako první doporučujeme udělat kvalitní průzkum a zhodnocení stavu konstrukcí. Podle toho pak lze naplánovat konkrétní kroky. Ideální je, když k tomu přizvete specialistu, který dokáže navrhnout jednotlivé vrstvy střešního pláště tak, aby nová střecha bezvadně fungovala,“ doporučuje Petr Tureček.

Nezbytným krokem je posouzení toho, co vše bude možné ze staré střešní konstrukce zachovat a co naopak volá po výměně. Jsou-li ovšem jednotlivé vrstvy střechy nepřístupné, protože je zakrývají jiné konstrukce, bude možné jejich reálný stav odhalit až po sundání původní krytiny.

Pokud se rozhodujete pro výměnu krytiny, je třeba postupovat podle určitých pravidel.

„Likvidace starých eternitových střech je vždy trochu problém, protože obsahuje nebezpečnou látku – azbest. Nejedná se tedy o běžný odpad a podle toho se s tím také musí nakládat. Montážníci by si měli během práce chránit dýchací cesty, aby nedýchali toxické látky uvolňující se z krytiny,“ upozorňuje Rudolf Prus ze společnosti Wienerberger, kde má na starosti značku Tondach.

Odstranění eternitové krytiny je nutné nahlásit stavebnímu úřadu a hygienické stanici. Také je nezbytné mít povolení pro nakládání s nebezpečným odpadem a samotnou krytinu je třeba odvézt na skládku nebezpečného odpadu. Nejvhodnější je sjednat na tuto práci odbornou firmu, která má veškerá patřičná povolení.

Po likvidaci staré krytiny je dále potřeba odstranit lepenku, která pod ní většinou bývá. Jako nosný podklad pod krytinou je obvykle prkenné bednění, které se musí nutně zkontrolovat. Pokud je poškozeno, například kvůli zatékání, je nezbytné vadné části vyměnit.

„Pokud bude podkroví využíváno pro bydlení, je třeba ve střešním plášti vytvořit ještě odvětrávací vrstvu, doplňkovou hydroizolaci, novou nosnou vrstvu pro krytinu, separační vrstvu a až následně položit samotnou novou střešní krytinu,“ vypočítává Petr Tureček.

„Ještě před samotným výběrem nové střešní krytiny by si měl majitel nechat posoudit statiku krovu, jestli unese střešní krytinu z jiného materiálu, například pálené tašky. Eternit má totiž nižší hmotnost než jiná pálená krytina. A i když střešní krytiny představují zatížení krovu zhruba 20 % z celkové únosnosti, je velmi důležité si nechat udělat posudek statika,“ doporučuje Rudolf Prus.

Pokud statik zjistí, že je únosnost krovu příliš nízká, máte dvě možnosti, jak problém vyřešit. Buď necháte krov zesílit, či v krajním případě zcela předělat, a pak můžete volit již zmíněnou skládanou krytinu, ať již z pálených, či betonových tašek.

Pokud hodláte pokračovat dál s lehkou střešní krytinou, máte na výběr plechovou, asfaltovou nebo současnou vláknocementovou variantu, která již azbest neobsahuje. I ve všech těchto případech ale musí váze krytiny odpovídat únosnost krovu.

Při jakékoliv volbě je pak podle Rudolfa Pruse nutné zohlednit místo stavby domu, členitost střechy a plánovaný způsob využití podkroví domu.

„Má-li být obyvatelná nebo se stavba nachází na klimaticky náročném místě, je potřeba počítat s doplňkovými hydroizolačními a tepelně izolačními vrstvami,“ říká.

Jednou z nejčastějších voleb majitelů domů s původně eternitovou střechou je plechová střešní krytina. Je to i proto, že dokáže snadno napodobit vzhled té předchozí vláknocementové s typickým kosočtvercovým tvarem tašek.

„Lze ji pokládat na stávající bednění, případně nově instalované laťování. V závislosti na nosném systému střechy může být vlastní realizace poměrně rychlá. Pokud je stávající konstrukce v dobrém stavu, stačí obvykle sundat starou krytinu a klempířské prvky a vyspravit nebo vyměnit bednění. Případná střešní okna je třeba demontovat a otvor zalepit. Na krov nebo na bednění se následně připevní difuzní fólie, nové laťování a následně se instaluje plechová krytina,“ popisuje postup Petr Tureček.

Zároveň pak dodává, že kdo vyměňuje střechu v zimním období, nesmí zapomenout na úpravy šablon a klempířských prvků. Při zpracování při nízkých teplotách pod 5 °C by totiž mohlo dojít k poškození jejich povrchové úpravy.

Pokud se tedy teploty pohybují kolem nuly, případné úpravy je třeba provést například v dílně.

Čím dál větší popularitě se těší rovněž zelené střechy. „Náhrada eternitové střechy zelenou střechou přináší řadu výhod, ale také výzev,“ upozorňuje Josef Hoffmann, odborník na zelené střechy ze společnosti Isover, Saint-Gobain.

I v tomto případě je nutné začít statickým posouzením existujícího krovu a jeho vizuální prohlídkou odborníkem, který zjistí, zda bude konstrukce schopna nést dodatečné zatížení, jež zelená střecha představuje.

„Realizace zelené střechy je jednoduše možná v případě, že to zvládne statika střechy a podkladní konstrukce. Zelené střechy obecně vyžadují zatížení okolo 90 kilogramů na metr čtvereční, což je výrazně vyšší než u tradičních eternitových střech,“ říká odborník.

V horských a podhorských oblastech, kde se eternitové střechy vyskytují nejčastěji, mají zelené střechy svá specifika.

„Je nutné počítat s nahodilým zatížením od sněhu a vybírat rostliny, které jsou schopné odolat dlouhotrvajícím sněhovým příkrovům. Ideální je zvolit lokální byliny a traviny, které nabízejí vyšší biologickou hodnotu a jsou adaptovány na místní klimatické podmínky,“ vysvětluje Josef Hoffmann. Využití lokální vegetace podpoří biodiverzitu a v chráněných krajinných oblastech může být i nezbytné.