Článek
K zastavění se ve zmíněném období hledaly vhodné parcely, nejčastěji na místech mezi vesnicemi a městečky, které kdysi ležely těsně před Prahou, postupně se však staly její součástí. Krásný jižní svah mezi Vinohrady a Vršovicemi si o využití k bydlení přímo říkal. Jeho část, vymezenou ulicemi Hradešínská, Chorvatská a Na Šafránce, získalo Obecně prospěšné družstvo Svépomoc pro stavbu rodinných a nájemních domů ve Vršovicích. Zastavovací plán souboru jedenapadesáti domů, nazvaného Kolonie Svobody, navrhl funkcionalistický architekt František Albert Libra.
Stavba má poetické momenty
V zastavovacím plánu se věnoval nejen urbanistickému řešení, ale také navrhl základní řešení i dispozice několika typů domů, vil a dvouvil. Určil také jejich základní architektonické prvky tak, aby celý soubor měl jednotné a přívětivé měřítko. Uvážlivě pracoval i s dobově oblíbenými dekorativními prvky. Obloučkové motivy tak můžeme vidět například ve zvýraznění oken, dveří, říms a štítů. Navrhl také výrazné rámování oken a patrné je zdůrazňování říms.
Domy mají trojúhelníkové štíty, včetně štítů nad vikýři. Důležité byly zemité barvy, ke kterým se přidávala okrová nebo světle modrá.
Schodiště z masivního dřeva se stalo jednou z předností interiéru
Na pozdější zvyklosti architekt jen omezeně používal balkony a terasy, spíš se objevují jen zapuštěné lodžie, působící jako mělké pokoje bez čelní stěny, domy jsou tak sevřené a působí bezpečně a solidně. Ke každému příslušela velká a snadno přístupná zahrada. Zahrady dostaly jednotné bíle natřené dřevěné balkony s cihlovými pilířky.
Architektovu působnost ve vila dokládá stylová cedulka
Parcelu na rohu Hradešínské a Chorvatské ulice si architekt vybral pro sebe. Dům na ni na začátku třicátých let navrhl v souladu s ostatními domy v souboru. Jde o klidnou samostatně stojící rodinnou vilu se dvěma podlažími a s podkrovím, do zahrady má dům díky svahu o jedno podlaží více.
Dominantou interiéru byl hudební pokoj
Rodinný byt byl v prvním patře, kde byly společenské místnosti, mezi kterými nechyběl dobře zařízený hudební pokoj. Libra byl totiž vynikající hráč na violoncello a v bytě se často koncertovalo. V domě se nacházela i strohá pracovna s velkou zasklenou knihovnou po celé délce stěny. Ložnice byly v prostorách v podkroví.
Pohled na vilu na dobovém snímku
Librův dům, to byla nejen rodinná vila, bylo to také sídlo architektonického ateliéru. I proto si architekt vybral parcelu z dnešního pohledu možná až na příliš rušném místě. Chtěl, aby byl dům dobře viditelný, snadno dostupný pro investory, kteří sem přijížděli z nejrůznějších míst země. Kancelář se nacházela v suterénu, ve třech světlých místnostech přímo obrácených do zahrady. Tady Libra zpracoval většinu svých projektů, soutěžních návrhů.
V padesátých letech byl dům proměněn na činžovní vilu, rodina v něm mohla zůstat, jen postupně omezila své bydlení do upraveného podkroví. V devadesátých letech byly jednotlivé byty prodány, ale k pohodlnému bydlení slouží dál.
Zdroj: Publikace Slavné pražské vily, Radomíra Sedláková
