Článek
Na začátku dvacátého století navštívil Jan Kotěra Holandsko a Belgii, v dalším roce navrhl instalaci české části rakousko-uherské výstavy v Londýně. Přímý kontakt s holandskou a anglickou architekturou režného zdiva přispěl k obratu v jeho tvorbě.
V návrhu vlastního domu ještě vycházel z inspirace vilovými stavbami na vídeňském předměstí od architekta Josefa Hoffmanna, tu však překonával vlastními idejemi o moderním bydlení.
Základní tvar domu je skoro čtvercový, kombinující spárované zdivo a hrubou svisle drásanou omítku. Je ale obohacený asymetrickým přidáním dalších prvků. Hlavně vchodové části, schodišťové věže, výstupku pro zimní zahradu a elegantní pergolou.
Chloubou stavby je prostorná terasa.
Dům je otevřen terasami pod domem do architektonicky upravené zahrady a předznamenává tak vývoj k bezprostřednímu spojení s terénem, ke kterému docházelo až v meziválečném období.
Vila byla architektem navržena jako „Gesamtkunstwerk”, tedy propojení různých tvůrčích disciplín až do posledního detailu, včetně zakomponování uměleckých děl přátel ze skupiny Spolku výtvarného umění Mánes.
Nákres stavby prozrazuje architektou chuť vilu dekorovat hrubou svisle drásanou omítku.
Vedle elegantního přijímacího salonu s obrazem malíře a grafika Jana Preislera a osvětleného horním osvětlením, a pokojů rodiny se čtyřmi dětmi, obsahovala vila v horním patře také Kotěrův ateliér a „školu architektury“. Tou prošli od roku 1910 všichni Kotěrovi žáci a po jeho smrti ještě i první žáci architekta Gočára.
V roce 1927 byla vila prodána, v roce 1939 znovu přešla do vlastnictví předků dnešních majitelů, kterým byla v roce 1948 odebrána a kteří ji po listopadové revoluci dostali zpět.
