Článek
Projekt si stavebník objednal u rodinného přítele, brněnského architekta Jana Víška. Podepsaný, nerealizovaný návrh představuje třípodlažní dům se střešním polopatrem.
V prvním podlaží byl byt domovníka. Dům dále tvoří vedlejší i hlavní vstup a hala, ze které vedly schody do poschodí s bytem matky stavebníka a společenskými prostorami, které jsou samostatným schodištěm spojeny s dalším patrem. V něm nechybí ložnice a kuchyň.
Interiéry jsou maximálně prosvětleny.
Terasa je zhruba na třetině plochy rovné střechy, ve střešním polopatře je umístěn pokoj služky a pokoj hosta.
Plány, podle kterých byla vila nakonec postavena, vypracovala firma stavitele Ladislava Všetečky zřejmě podle mladší, nedochované Víškovy studie.
Chloubou domu jsou terasy, lodžie a vstup po točitém schodišti.
Je málo pravděpodobné, že by Všetečka architektův návrh tak zásadně pozměnil. Terasy byly částečně využity jako obytné prostory, k dynamičtějšímu vyznění ale přispěla dvě zaoblená nároží s pásovými okny. Množstvím křivek se tak vila přibližovala až ke stylu organické architektury druhé poloviny třicátých let.
Architekt navrhl velkorysý společenský prostor.
V protikladu k čistým plochám světlých fasád s tmavě zelenými rámy oken a zábradlí je honosné zařízení interiérů od místní stolařské firmy Siegel, doplněné historickým nábytkem z rodinného majetku. Marešova vila je dodnes v majetku rodiny, která ji pečlivě udržuje.
