Článek
Při projektování České banky Union na Beethovenově ulici navázal architekt Ernst Wiesner bližší kontakt s jejím ředitelem Eduardem Münzem, perským honorárním konzulem.
Ten ho v roce 1924 pověřil vypracováním projektu rodinné vily, která je nejstarší stavbou ze skupiny Wiesnerových rodinných domů a vil, navržených pro bohaté židovské průmyslníky a bankéře. Ti byli ve dvacátých letech v oblasti individuálního bydlení jeho hlavními zákazníky.
Vila je zasazena do svažitého pozemku.
Vila se skládá ze tří jednoduchých celků. K výškově různým částem stavby se připojuje ještě střešní polopatro a balkón se schodištěm do zahrady. Vilu zpestřují vysoké a štíhlé komíny, dokládající, že zpočátku na Wiesnera působil také holandský neoplasticismus vyznávající čistotu stylu.
Chloubou vily byly terasy na různých světových stranách.
Dům s hladkými, světle omítnutými fasádami, členěnými pouze velkými obdélníky oken a dveří, leží na vrchu terasovitě uspořádané zahrady.
Sevřený půdorys tvaru L odráží vnitřní organizaci domu. Navenek kratší, nižší a užší křídlo se samostatným vchodem je vyhrazeno garážím a místnosti pro řidiče, stejně jako suterén, kde byly vedle nezbytného technického zázemí umístěny pokoje personálu.
Portrét stavebníka Eduarda Münze.
Pozornost upoutávají i vstupní dveře s prvky z přírodního kamene, kryté jednoduchou stříškou. Stavbu ozvláštňuje i pás schodišťového okna a konečně okno haly v prvním patře. To bylo určeno obytným, na jih do zahrady orientovaným prostorám, určeným rodině, a také kuchyni a přípravně jídel.
Privátní život jednotlivých členů rodiny se odehrával v prvním poschodí, kde byly ložnice stavebníka, jeho ženy, dvou synů a jejich vychovatelky. Místnosti v polopatře, které zaujímaly část ploché střechy, sloužily hostům.
