Článek
Letohrádek si v málo zastavěné viniční oblasti Nového Města nechal na začátku 18. století postavit Jan Václav, hrabě Michna z Vacínova.
Jako autor této drobné předměstské vily je často uváděn jeden z hlavních představitelů vrcholně barokní architektury v českých zemích - Kilián Ignác Dientzenhofer. Ten pocházel ze slavného stavitelského rodu.
Dientzenhofer navrhoval hlavně náboženské stavby, přesto ale vytvořil i řadu pozoruhodných budov světské architektury. Jde třeba o budovu pražské Invalidovny, která byla v letech 1731 až 1737 realizována z jedné devítiny nebo dientzenhoferovský rodinný letohrádek na Smíchově, podle pozdějších majitelů zvaný Portheimka.
K vile patří i dva pavilonky
Vstup do letohrádku Amerika lemují po stranách ohradní zdi dva přízemní pavilonky. Patrová vila má obdélný půdorys a je bohatě zdobena hravým štukovým dekorem, člení ji plastické polosloupy a římsy.
Ze střechy vystupují výrazné vikýře. Přízemí člení klenutý vestibul, ze kterého po pravé straně stoupá do patra vřetenové schodiště. V patře je umístěn reprezentativní sál se stěnami a stropem pokrytým malbami iluzivní architektury a alegorickými výjevy z antické mytologie od malíře Jana Ferdinanda Schora. Jde zřejmě o alegorie znázorňující různé druhy umění.
Ve zbytku zahrady, která vilu obklopuje, jsou umístěny barokní sochy od sochaře z okruhu Matyáše Bernarda Brauna.
V roce 1729 prodal Michna zahradu s letohrádkem Karlu Josefu Desfoursovi. Později došlo k dalším prodejům a po roce 1793 byla zahrada přeměněna na anglický park podle projektu císařského zahradníka Franze Weppela.
Po roce 1826 sloužil letohrádek jako zahradní restaurace, nazývaná Amerika. Budovu i s pozemky koupilo roku 1843 město Praha.
Zahrada byla postupně zastavována a vila sloužila různým účelům. Krátce v ní bylo i muzeum školních pomůcek. Po druhé světové válce dům převzala Společnost Antonína Dvořáka a vytvořila v něm skladatelovo muzeum.