Článek
Vůdčí osobnost firmy L. Hardtmuth (která je dnes známá jako proslulý výrobce tužek), Mathilde von Hardtmuthová, se na konci devatenáctého století vdala na štýrském zámku Grünau za Oliviera, hraběte Lamezan-Salins, hejtmana dělostřeleckého regimentu.
Asi už před svatbou se začal připravovat projekt vily, dokončené v roce 1900 v sousedství továrního areálu.
Tvůrce projektu je dodnes neznámý. Z podoby vily je ale jasné, že se její autor dobře orientoval v aktuálním dění soudobé středoevropské architektury, která v oblasti rodinného bydlení obracela pozornost k anglickému hnutí Arts and Crafts, které oceňovalo poctivou řemeslnou práci inspirovanou středověkou tradicí.
Lvovskou společenskou smetánku zajímal architekt Zachariewicz
V souvislosti s tím stojí za pozornost architektura Lamezanova lvovského působiště, zvlášť tvorba architekta Juliana Zachariewicze, který v 90. letech 19. století v návrzích soukromých domů navazoval právě na Angličany a budil tak pozornost lvovské společenské smetánky.
Celkovým architektonickým výrazem vila připomíná ostrovní architekturu. Hlavní stranu stavby dekorovalo plastické vystouplé zdivo, které střídaly plochy pokryté okrovými glazovanými cihlami šamotkami.
Členitost a malebnost dodávaly celému objektu štíty s přiznaným trámovím a bohatě tvarované komíny z neomítnutého cihelného zdiva.
Venkovní podoba vily se zachovala v téměř původní podobě. Zahrada ale skončila podobně nešťastně jako interiér domu. Při rozšiřování továrny zanikla cesta lemovaná vázami a sochami německých básníků i růžová zahrada, skleník a tenisový kurt.