Článek
Dům od mladého architekta Jaroslava Stockar-Bernkopfa byl navržen na vysoké kamenné podezdívce s centrálně řešenou dispozicí, které vévodí schodišťová hala odrážející ideje anglického hnutí Arts and Crafts. To fandilo poctivému řemeslnému provedení.
Chloubou stavby je půlkruhový balkon.
Z haly přístupný obytný pokoj se otevírá do půlkruhového výstupku v hlavní straně vily, ukončeného balkonem v úrovni podkroví.
Tradiční pojetí stavby umocňuje řada detailů. Vedle klasické sedlové střechy s mohutným středovým vikýřem to jsou velmi střídmá okna nebo rondokubistické vnitřní plochy otvorů ve stěnách dokládající současně architektův cit pro detail a střídmý dekor.
Interiéru vévodí teplé barvy.
Důležitou součástí domu byla také zahrada s důmyslně řešeným zavlažovacím systémem napojeným na vodní nádrž. Odrážela zálibu majitele, lesního inženýra, v sadařských a zahradnických pracích.
V přední části zahrady, navazující na suterénní prostory, se nacházel dřevěný altán určený pro chvíle odpočinku. Rodina Tomanových vlastnila objekt až do roku 1977, pak ho prodala současnému majiteli.
Dům Boženy Tomanové nebyl jedinou Stockar-Bernkopfovou stavbou ve Valašském Meziříčí. Na konci dvacátých let byla podle jeho návrhu vystavěna budova okresního úřadu. Další jeho tvorba byla ovlivněna novými trendy v architektuře.
Pohled na stavbu na dobovém snímku
Stavby mají ploché střechy a jejich hladké, jednoduše koncipované fasády prořezávají jednoduchá pravoúhlá a kruhová okna, jako je tomu například u ostravských staveb – ředitelství Hutní a báňské společnosti nebo Okresního sociálního ústavu.
Přestože fasády odrážejí moderní architektonický styl, souměrným symetrickým uspořádáním půdorysu sleduje Stockar-Bernkopf klasicistní pravidla. Výraznější uplatňování principů meziválečné funkcionalistické architektury dokládají až jeho práce z druhé poloviny třicátých let.
