Článek
Bratři Paříkové, Jaroslav a Oldřich, založili na začátku 20. století v Napajedlech strojírenskou továrnu. Věnovali se hlavně výrobě hospodářských strojů. Jaroslav Pařík byl ve čtyřicátých letech zvolen starostou města, působil jako náčelník Sokola, střídavě a dlouhodobě byl s Janem Baťou předsedou Svazu průmyslníků.
Vila staršího z bratrů, Jaroslava, v řadové zástavbě v Napajedlech je dílem předního pražského zastánce vědeckého funkcionalismu Jana Gillara. Český architekt, urbanista a návrhář nábytku patřil k předním představitelům levicové architektonické avantgardy a je autorem strohých obytných budov.
Efektním prvkem je výrazné schodiště do zahrady.
Rovnou střechu se sluneční terasou částečně kryje pergola se stejnou barvou obkladu, jakou má čelní fasáda. V zadní části vily architekt celkem originálně uplatnil protiklad rovných a oblých hmot.
Na fasádě nechybí klasický dobový dekorativní prvek.
Vstupní hlavní část vily je vsazena do vystupujícího bloku, kryta stropem patra a zvýrazněna sloupem s obkladem, pokračujícím jako dekorativní prvek.
Dvojice stejně členěných oken s meziokenní reliéfní výzdobou alegorie lidské práce od Břetislava Bendy tvoří výrazný prvek domu. Samostatná část pro personál byla oddělena krytým průjezdem.
Nákres představuje rozložení oken v objektu.
V návrzích vil pro soukromé investory Gillar uplatnil rafinovaný styl pocitově ovlivněného funkcionalismu, odrážejícího potřeby stavebníka. To svědčí o kontrastu mezi jeho sociálním cítěním, snahou o naplnění potřeb společenského kolektivu a vlastní architektonickou praxí.
Požadavky kolektivních potřeb byly v případě vily Jaroslava Paříka ironií dějinných událostí po roce 1945 splněny. Paříkův majetek byl znárodněn, ve vile byla umístěna mateřská školka a pro její potřeby i budova přestavěna. Majitelku vily odsunuli do domku pro personál. Později byla vila vrácena potomkům Jaroslava Paříka.
