Článek
Továrník Josef Eisman nevlastnil nijak velkou továrnu. Vešla se do dvora jeho secesního domu v pražské Lužické ulici a zabývala se výrobou elektrických svítidel, elektrických motorů a ventilátorů. Kancelář továrny ovšem sídlila na luxusní Pařížské třídě č. 9, tehdejší Mikulášské. Vilu, v níž s rodinou bydlel, si nechal postavit v ulici Perucké na Praze 2.
Projekt vily se musel přizpůsobit náročnému terénu
Pozemek zaujímal vnitřek zatáčky klesající ulice. Architekt Karel Stráník tedy umístil vilu do horní části zahrady ve tvaru kruhové výseče a otevřel ji k jihu dvěma nad sebou umístěnými velkými, až skleníkovými, zaoblenými okny. Tyto „prosklené stěny“ působí velmi elegantně, zvlášť v kombinaci se sousedními pásovými okny, která mají výhled k jihozápadu.
Podobně elegantně byl vyřešen zaoblený schodišťový výstupek, směřující k severovýchodu. K jihovýchodní stěně jsou v prvním i v druhém nadzemním podlaží připojeny zaoblené balkony. Nad patrem s výhledem do Nuselského údolí se nachází nezbytná funkcionalistická terasa.
Celá budova má čtyři podlaží, z nichž jedno je mírně zahloubený suterén. Dispozice odpovídá typu centrální haly s přiléhajícím schodištěm, do které ústí všechny ostatní prostory. Už při návrhu bylo počítáno se dvěma oddělenými byty, protože obě podlaží měla vlastní koupelnu i kuchyň. V nejvyšším patře byla navržena sušárna a žehlírna, v suterénu garáže, prádelna, kotelna a byt domovníka.
Karel Stráník patřil k jedněm z prvních Čechoslováků, kteří mohli pracovat v pařížské projekční kanceláři slavného švýcarského architekta Le Corbusiera. Na svých samostatných projektech často užíval některé z Corbusierových Pěti bodů nové architektury, kterými byly: 1. dům na pilotech, 2. zahrada na střeše, 3. volný půdorys, 4. pásová okna, 5. volné průčelí. Vila Josefa Eismana je přiřazována k projevům českého neopurismu, kdy se vracela plnost bílých objemů ovlivněných Le Corbusierovým stylem.
Dům v Perucké měl i svého slavného obyvatele. Žil v něm herec Jindřich Plachta, vlastním jménem Jindřich Šolle, který se zapsal i do dějin dětské literatury (knížka Pučálkovic Amina). Na hlavní straně vily je umístěna bronzová pamětní deska s portrétním reliéfem.
Zdroj: Slavné pražské vily, Patrik Líbal