Vila Theodora Flemmicha okouzlila svými interiéry i výrazem venkovského sídla

Flemmichové příslušeli ke starým krnovským rodům a jejich existence ve městě je doložena už za třicetileté války. Theodor Flemmich se vypracoval na ředitele a spolumajitele textilní továrny. Když se rozhodl ke stavbě vily, projekt svěřil renomovanému vídeňskému architektovi.

Architekt Otto Prutscher studoval architekturu u slavného architekta a designéra Josefa Hoffmanna na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni a hoffmannovsky hravý, elegantní klasicismus se stal trvalou součástí jeho výtvarného projevu.

Po příkladu svého učitele se i Prutscher angažoval v nejrůznějších oblastech uměleckého řemesla i průmyslového designu – od nábytku, skla, keramiky, textilu, přes výrobky z kovu až po knižní vazbu. Jako málokterý architekt tak dokonale naplnil vídeňský ideál všestranného designéra.

Flemmichova vila, obklopená zelení a ovinutá ozdobným mřížovím, je krásným   ostrovem uprostřed všedního světa. Její podoba vychází z obvyklého modelu „anglického domu“. Jeho středem ale není patrová dvorana, ale dvě nad sebou umístěné jednopodlažní haly spojené schodištěm.

Společenské místnosti v přízemí vily byly všechny propojeny širokými zasklenými dveřmi. Stavba působí bytelně až robustně. Fasády jsou osově souměrné a dojem velké hmotnosti ještě zvyšuje těžký štít. Spolu s polosloupy dodává vile podobu šlechtického sídla.

Skleněný průhledný výčnělek zimní zahrady dodává stavbě moderního ducha. Vysokým nárokům na reprezentaci i pohodlí odpovídal bohatě vybavený interiér vily, který známe z dobových fotografií.

Architekt do něj navrhl vyřezávané obložení, tepané mříže, těžký nábytek a koberce, mozaiky, výrazně barevné tapety na stěnách a jemnou dekoraci stropů. Interiéry byly zdobené umělci.

Ve srovnání s vilami J. Hoffmanna není Prutscherův projev tak výstřední ani velkoměstsky dekadentní. Dekorativnost je podřízena požadavkům pohodlí a útulnosti, přednost dostaly kvalitní materiály a řemeslné provedení. Dům tak má výraz venkovských sídel.