Článek
Většina významných architektů, kteří v Hradci Králové pracovali, byla žáky nebo spolupracovníky slavných architektů Jana Kotěry a Josefa Gočára. Stejně tomu bylo i u Bohumila Waiganta.
Ke konci života architekt Waigant v Hradci Králové realizoval reprezentativní vilu pro doktora Václava Tesaře, v té době primáře oddělení ORL, a jeho ženu Luisu.
Interiér působí díky dřevěným obkladům útulným dojmem.
Stavba vznikla zhruba okolo roku 1928 a má rysy puristické architektury vynikající čistotou a jednoduchostí tvarů. Je obohacena detaily ze stylů citového expresionismu a dekorativního art deca.
Schodišťová hala je nejstylovější
Prvky tohoto lehce hravého stylu jsou k vidění hlavně v interiérech domu, předně v rozsáhlé schodišťové hale, vybavené volným i vestavěným autorským nábytkem.
Ušlechtile prostá, symetricky řešená hlavní strana vily s balkónem má zajímavou expresivně pojatou fasádu s množstvím obdélníkových orámovaných oken, která jsou pro návrhy architekta typická.
Dobová fotogradie dokládá čistotu a jednoduchost puristické stavby.
Waigant se sice inspiroval nautickou architekturou, ale nepracoval s kruhovými okny, předsunutými terasami, točitými schodišti ani s ocelovým zábradlím jako jeho mladší kolegové, fascinovaní inženýrskou architekturou zaoceánských parníků.
Obytné prostory trojpodlažního domu jsou navrženy hodně velkoryse. V suterénu vily bylo technické zázemí a samostatně přístupný, prostorný byt domovníka.
Přízemí, řešené jako reprezentativní část interiéru s jídelnou a obývacím pokojem architekt umístil kolem schodišťové haly. Z haly, která mohla stejně tak dobře sloužit banketům jako běžnému pobytu, bylo přístupné ložnicové patro, na kterém byla i pracovna majitele domu.
Schodiště má jednoduché geometrické tvary.
Vila přešla koncem osmdesátých let do majetku rodiny současného vlastníka, který po několika desetiletích, kdy byl dům rozdělen na více bytových jednotek, obnovil nejen její někdejší lesk, ale navázal i na tradici, kdy vila byla majetkem lékařů.
