Článek
Autor vily v pražské Chorvatské ulici, architekt Kamil Roškot, pečlivě sledoval práci svého učitele, slavného architekta Jana Kotěry, pod jehož vedením studoval na pražské AMU. Ten ji rozvíjel od vlastní vily k standardním domům pro zahradní města na přibližně čtvercových půdorysech, se soklem z režného zdiva, hrubou omítkou v patře a završených stanovou nebo valbovou střechou.
Když Roškot dokončil studia na akademii, vytvořil půvabný návrh vily na Smíchově s italským motivem vysoké nárožní lodžie. Poté mu poskytl příležitost jeho přítel ze zednářské lóže, stavitel Strnad, který mu umožnil první realizace, jimiž tento originální, nekompromisní a velkorysý architekt vstoupil definitivně do povědomí české architektonické veřejnosti.
Nechybí praktická garáž
První realizací byl obytný dům v Čechově ulici na Letné. Do tohoto domu, jehož vestibul zdobila plastika Oty Gutfreunda, se nastěhoval sám nově jmenovaný Kotěrův nástupce na Akademii výtvarných umění Josef Gočár. Druhou stavbou byla vila v Chorvatské ulici z roku 1924, vzniklá nedaleko Kotěrovy vlastní vily. Tato Roškotova vila navazuje zjevně na kotěrovskou tradici. Má jasný tvar se spárovaným soklem, omítnutou hlavní stranou a zakončením valbovou střechou.
Architekt stavbu dobře přizpůsobil lokalitě
Vstupní zdrobnělá část stavby už prozrazuje Roškotův vlastní rukopis v pochopení místa, zlidštění měřítka a ve vedení návštěvníka architektonickou promenádou od nenápadné vstupní branky přes schodiště na terasu ke krytému, spárovaným zdivem zarámovanému závětří. To vyzdvihuje vstup do domu, orientovaný čelem k jižnímu svahu zahrady.
Pro Kamila Roškota architektura zůstávala vždy výsostnou součástí umění, spojeným s tradicí středomořské kultury, s kouzlem překvapivého členění hmot a prostorů a jejich kontrastů.
Když se mu podařilo tyto své vize převést z měřítka rodinného domu pro střední vrstvu do metropolitního velkého měřítka velkorysých projektů pro Prahu, vyzrál velmi rychle v jednu z nejvýraznějších osobností naší meziválečné architektury. Byl zvolen předsedou Asociace akademických architektů, slučující absolventy architektonické třídy na pražské akademii, ale také předsedou skupiny architektů SVU Mánes.
Jeho přínos české meziválečné architektuře vyvrcholil stavbami divadla v Ústí nad Orlicí, hrobkami českých králů v kryptě pražské katedrály a státními pavilony na světových výstavách v Chicagu 1933 a New Yorku 1939. Roškotova tvorba zůstala aktuální až do dnešní doby a dodnes vyvolává obdiv i v zahraničí.
Zdroj: Publikace slavné pražské vily, Vladimír Šlapeta
