Článek
Architekt Kolb měl za úkol umístit do budovy jak samotnou uměleckořemeslnou dílnu, tak privátní prostory majitelky.
Prostorové uspořádání vily Sankt Antonius proto hodně určovaly potřeby výšivkářské dílny. Projekt vily dokonale připomínal šlechtická sídla doby pozdního baroka.
Na stavbě rozhodně stojí za pozornost její barokní tvary.
Fasáda vynikala zejména svou bohatou rokokově laděnou zdobností. Prohnutá východní strana vily obsahuje sloupoví nesoucí v patře terasu.
Na jižní straně poblíž vstupu se nacházela ve výklenku socha patrona vily sv. Antonína z Padovy, ochránce žen a dětí.
Nechyběla socha patrona vily sv. Antonína z Padovy, ochránce žen a dětí.
Vlastní provoz podniku byl umístěn do suterénu, kde se vedle bytu pro domovníka a sklepů nacházela rozsáhlá prádelna, převlékárna, dvě dílenské místnosti se zázemím, místnost pro kreslíře, kancelář, pokoj a sklepní prostor na květiny.
Architekt vyčlenil východní část přízemí pro pět do půlkruhu seřazených obchodů. Do patra umístil soukromé prostory majitelky.
V zimě působí vila romantickým dojmem.
Podnik Nelly Brabetzové měl v nové budově jen krátké trvání. Na jaře roku 1936 šel výšivkářský podnik do konkurzu a majitelka se vrátila zpět do Prahy. Vila zůstala v konkurzní správě až do roku 1941, kdy ji vydražil Eduard Woderer, majitel sousední kavárny a restaurace Bellevue.
Po válce byla na objekt uvalena národní správa. V roce 1993 došlo k celkové rekonstrukci objektu akciovou společností Spolana Neratovice, které objekt patřil od roku 1963. Později začala stavba sloužit jako hotel.
