Článek
Německá obec Libina byla v 19. století proslulá v oblasti textilního průmyslu. Narodil se tu zakladatel továrnické dynastie Sieglů, na starší tradici domácího předení lnu navázalo několik manufaktur, v lokalitě později byla i výroba stolního prádla a dalšího zboží, kterou sem přinesli šternberští Langerové.
S postupným koncentrováním všech firemních aktivit do Libiny se vnuk zakladatele Adolf Langer mladší rozhodl v obci usadit. Nastěhoval se do vily, kterou si ke konci 19. století nechal vybudovat Robert Ruprecht z místní tkalcovské rodiny, jejíž nemovitosti Langer získal.
Osová souměrnost dodává stavbě důstojný vzhled.
Dům projektoval architekt Karl Seidl, šumperský rodák a příslušník dalšího významného rodu textilních průmyslníků. Studoval architekturu na slavné technice ve švýcarském Curychu.
Po návratu do domovského města na sebe na jedno desetiletí strhl významné městské i privátní zakázky (například lázně a hřbitov).
Stavbu krášlí Libina múza
Později Seidl stavěl v Německu, Rusku a zejména v letoviscích rakousko-uherského Jadranu, především soukromé rezidence.
Ke kulturním ambicím stavebníka poukazuje cyklus čtyř na tento styl výjimečných antikizujících soch – alegorií Hudby, Malby, Sochařství a Architektury.
Řez vilou prozrazuje její konstrukční řešení.
Po odsunu německých vlastníků byl dům vyrabován, následně v něm sídlila mateřská škola. Později vila začala sloužit jako knihovna. Nepříznivé časy přečkal také objekt stájí a částečně kovový plot. Stavba je dnes chráněnou kulturní památkou.
