Článek
Jednopatrová stavba byla díky ostře klesajícímu terénu umístěna na vysoký mohutný teras, díky kterému dostala monumentální a majestátní vzhled.
Hlavní vstupní strana byla směrována k západu, k přístupové komunikaci dnešní Jarní ulice. Hlavním vstupem se vcházelo do malého zádveří a pak do velké haly. Uprostřed byla umístěna fontána a prostor haly se otevíral do prvního patra galerií, kterou osvětloval světlík ve střeše.
I když dnes už není galerie zachována, zůstalo táflování stěn (dekorativní obkládání dřevem) a mohutný krb s měděným tepaným lapačem jisker. Dekor na krbu se zoomorfní (zvířecí podobou) a vegetabilní tematikou se už přibližuje ke stylu art deco.
V jižní části se nacházel obytný pokoj a pánský pokoj, ve východní části byla jídelna otevřená do půlkruhového výstupku skvostným dřevěným portálem s vyřezávaným neobarokním dekorem.
V severní části byl biliárový pokoj, hudební salon i prádelník a v severozápadním nároží velké schodiště do patra. V jeho středu byl zabudován osobní výtah značky Wertheim & Comp.
V patře majitelům sloužila ložnice, salon, pokoj pro děti, pro služku a učitelku, písárna a koupelna se záchodem. Jednotlivé místnosti byly přístupné z galerie. V objektu je zachován plastický dekor stropů i stěn, původní dveře i vitráže oken v jídelně aj. V podkroví pak byly už jen komory a příležitostné pokoje.
K obsluze obyvatel sloužil i kuchyňský výtah
V suterénu nechyběla kuchyně, prádelna a kotelna. Jídlo se dostávalo z kuchyně do jídelny pomocí malého výtahu vestavěného do přípravny vedle jídelny. Pod velkou terasou před jižním průčelím měli majitelé garáž.
V roce 1926 Puppové vilu prodali a novým vlastníkem objektu se stal Reichsverband deutscher Krankenkassen z Prahy, který v ní zřídil ubytování svých lázeňských pacientů. Po druhé světové válce byl objekt znárodněn a sloužil k ubytovávání. Nejdřív jako ubytovna, pak domov řeckých dětí (v době občanské války v Řecku koncem čtyřicátých let minulého století), internát a v poslední době dětský domov.
Pak byla vila prodána soukromé osobě. Krása jedné z nejpůsobivějších ukázek stavební činnosti high society z éry „zlatého věku“ Karlových Varů by měla být zachována i do budoucna.