Článek
Třicetiletý Vítězslav Horn přišel z Brna do Jihlavy počátkem dvacátých let. V této lokalitě mu bylo nabídnuto místo primáře chirurgického oddělení tamní nemocnice.
Netajil se svým vlastenectvím a podporou všech pročeských snah. Brzy byl jmenován ředitelem nemocnice, který pozvedl regionální ústav na evropskou úroveň. Zařízení nemocničního bytu nad vrátnicí mu navrhl brněnský architekt Bohumír František Antonín Čermák, žák slavného architekta Otto Wagnera na vídeňské Akademii. Z jejich spolupráce pak vznikla i tato vila.
Stavba fungovala jako prostorné reprezentační sídlo.
Centrální spojovací článek všech částí a pater vily tvořila vstupní schodišťová hala. Na ni v přízemí navazovaly reprezentační pokoje. Mezi ně patřila velká jídelna, společenská místnost a rozlehlá pracovna s knihovnou.
Ve východní části přiléhala k jídelně kuchyň, spíž a pokojík pro služku. V patře nechyběly ložnice dětí a rodičů, dále pak dva hostinské pokoje s vlastní koupelnou a zabudovanými umyvadly v nábytkové stěně.
Chloubou stavby je hodně dlouhý balkon v patře.
Zálibu majitelů v automobilech prozrazovala rozměrná dvojgaráž v suterénu, následovala dílna a skleník. Malý suterénní byt s kuchyní a toaletou pro správce měl samostatný vchod.
Architekt Bohumír František Antonín Čermák na dobovém snímku.
Doktora Horna provázel těžký osud kvůli jeho vlastenectví nejen za druhé světové války, kdy byl vězněn nacisty šest let v koncentračních táborech, ale i po únorovém převratu. Komunisté ho nejdřív zbavili ředitelské funkce v nemocnici, rodinu pak nedobrovolně vystěhovali z Jihlavy a nemovitost bez náhrady vyvlastnili. Pozdější majitel objekt citlivě zrekonstruoval se snahou o zachování původní podoby.
