Článek
Ve městě působilo několik stavitelů - projektantů, kteří nijak zásadně svou tvorbou nevybočovali. V místě chyběl školený architekt.
Několik výjimečných, region přesahujících staveb pocházelo od cizích, pražských architektů, přičemž jejich objednavatelé byli součástí místní osvícené inteligence.
Vstup do vily je výrazně prosklený a prosvětlený.
V širším regionu slohově výjimečná a na místní poměry neobyčejně novátorská byla novostavba vily manželů Pickových. Autorem netradičního projektu z roku 1921 byl pražský architekt Pavel Janák.
Richard Pick, pocházející z Třeště, působil v Jaroměřicích jako městský a obvodní zvěrolékař. Jeho žena Gisela přispívala do mnoha novin a časopisů. Byla překladatelkou, autorkou divadelní hry a knihy rozhovorů s básníkem Otokarem Březinou a dopisovala si např. s F. X. Šaldou a byla hodně emancipovaná.
Pohled na stavbu na dobovém snímku
Manželé Pickovi patřili k vzdělané a pokrokové skupině. Zřejmě díky svým bohatým kulturním zájmům se seznámili také s tvorbou významného pražského architekta, u kterého si objednali návrh vlastního domu. Janák v projektu zachytil svou představu „národního slohu“, kterou pak rozvinul na podobě známého pražského paláce Adria.
Zmíněná „národnost“, označující styl pozdního českého kubismu, byla zvýrazněna folkloristickou barevností dekorativních prvků. Ty se skládaly z plastických motivů. Dům má hlavní stranu obrácenou do zahrady, do které je přístup středovou otevřenou arkádovou lodžií. V patře je pak umístěn balkon.
Ve vile zabírala velký prostor jídelna sloužící ke společenskému vyžití.
Objekt, zasazený do rozlehlé zahrady, byl vybudován v západní části města. Stojí na kamenné podnoži a je završen valbovou střechou. Ve východní polovině přízemí byla umístěna Pickova kancelář s pracovnou. Druhá polovina sloužila jako kuchyň a jídelna. Patro sloužilo výhradně k bydlení.
Stavbu vedl a dokončil místní stavitel Antonín Dlouhý. Vila zřejmě pro své příliš nápadné a progresivní pojetí nenašla u místních stavebníků ani stavitelů žádnou pochvalu.
Po prodeji původními majiteli se z vily stal nájemní dům. Tím objekt už ve dvacátých letech změnil využití a částečně také vnitřní dispozici. Po necitlivých úpravách ve druhé polovině 20. století vila ztratila svůj kubistický výraz a architektonickou hodnotu a dnes vypadá jako běžný dům.
