Článek
Stavebníci, profesí ekonomové, uspořádali na projekt svého domu soukromé výběrové řízení, ve kterém ze tří vyzvaných autorů jednoznačně uspěl Zdeněk Fránek.
Jeho architektonická kancelář nejdřív provedla regulační plán zahrádkářsky zdevastovaného svahu. Musela se také vyrovnat s předchozím rozestavěným objektem, který ale nabízel možnost vybudování rozsáhlého podzemí.
Stavbu dekorují pásová okna.
Tvar trojpodlažní stavby tvoří dva lichoběžníky. Větší vyplňuje na severu celou šířku parcely, druhý se na západní straně napojuje. V důsledku toho mají některé místnosti nepravidelný tvar.
Vnitřnímu uspořádání dominuje schodiště obklopené dvěma řadami mohutných betonových sloupů.
Schodišti vévodí dřevo a beton.
Na rozlehlý obývací pokoj v přízemí volně navazuje jídelna a za ní venkovní krytý prostor. Přibližně polovinu plochy ložnicového patra zaujímá velká prostorná terasa.
Vila na nákresu připomíná trochu loď.
Během dvacetileté tvůrčí praxe prošel Zdeněk Fránek velkým tvůrčím vývojem, zřetelně odlišným od dráhy jeho brněnských vrstevníků. V osmdesátých letech ho fascinovala architektura maďarského architekta Imre Makovcze, ale hledal inspiraci i v díle českého barokního architekta Jana Santiniho.
Sám autor charakterizoval stavbu jako „jednoduchou formu s minimem výrazových prostředků a v podstatě bez detailů”. Některé tvary komínské vily lehce připomínají český architektonický kubismus.
