Článek
Emil Králíček byl absolventem pražské stavební průmyslovky, takže se mu nedostalo vysokoškolského vzdělání a školil se v Darmstadtu u známého českého architekta Josefa Marii Olbricha. Králíček svůj tvůrčí osud pevně spojil s firmou stavitele a podnikatele Matěje Blechy, který se zasloužil o kvalitu svých budov především tím, že se uměl obklopit schopnými projektanty. Králíček mezi nimi hrál rozhodující roli.
Dominantní postavení podnikatele a jeho vliv nejspíš způsobily, že u některých realizací, a rozhodně významných (například u hotelu Zlatá husa na Václavském náměstí, domu Diamant ve Spálené ulici), je sice Blechova firma uváděna s jistotou, zatímco jméno architekta Králíčka ne. Nedoložitelných autorství zmíněného architekta najdeme v literatuře celou řadu.
Stavba působí majestátním dojmem.
Ale jedno autorství je nezpochybnitelné, unikátní i hodnotné. Na Rašínově nábřeží 26 vznikla v těsném sousedství staveb Otakara Novotného a Josefa Chochola klasicizující secesní stavba s kubistickými detaily od Emila Králíčka.
Jádro tohoto rodinného domu, volně stojícího na zkoseném nároží, tvoří jednopatrový objekt na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku a k jádru se připojuje přízemní křídlo podél Libušiny ulice. Dům má napolo zapuštěný suterén a kryje ho mansardová střecha. První patro je rozčleněno čtyřmi masivními plastickými dekorativními prvky připomínajícími sloupy se zdobnými hlavicemi.
Obyvatelé měli k dispozici velmi prostornou jídelnu.
V podkroví se nachází lodžie se vloženým proskleným mřížovím zimní zahrady, jejíž vnější tvar kopíruje půdorys výstupku. Jižní průčelí, obracející se do křižovatky Libušiny ulice s nábřežím, má reprezentativní charakter a vrcholí trojúhelným štítem s reliéfem rohů hojnosti a nápisem Na Libušince.
Interiér obsahuje schodiště cenné zábradlím ve stylu geometrické secese. Na hlavních stranách stavby i výzdobě domu ostatně spolupracoval sochař Antonín Waigant.
Zdroj: Slavné pražské vily, Přemysl Veverka
