Článek
Malíř Bohumír Dvorský studoval na krajinářské speciálce Otakara Nejedlého. Přestěhoval se z rodného Slezska na Hanou a zapadl do prostředí olomouckých výtvarníků, intelektuálů a podnikatelů se zájmem o umění.
O jeho práce měli zájem místní sběratelé, kteří jimi dekorovali vlastní vily.
Obyvatelé měli k dispozici i prostornou terasu.
Dvorský si objednal plány novostavby domu s ateliérem u přítele z pražských studentských let Karla Dudycha, absolventa Uměleckoprůmyslové školy z ateliérů P. Janáka a J. Bendy. Jeho dílo bylo dříve hodně funkcionalistické, po válce ale dostalo střídmou klasicizující podobu.
Rozvržení oken je hodně netypické.
Pro Dvorského vilu, plánovanou do malebného svažitého terénu pod svatým vrchem, ale hledal architekt jinou podobu. Navázal na tradici organické tvorby a snažil se o originální tvary inspirované místními stavbami.
Místnosti měly velkorysé rozměry.
Architekt nechtěl, aby stavba působila chladně. Vyhnul se tak funkcionalistickému schématu pravoúhlé kostky. Jasně se také odklonil od válečné tradicionalistické tvorby.
Nenásilné citace tradičních forem, jakými je dům se sedlovou střechou, pálenou taškou nebo hrubou omítkou, kombinoval s originálním a funkčním řešením rozvržení místností i s tehdy moderními detaily.
Přirozenou, nenucenou péčí původních majitelů se vila včetně interiérového vybavení zachovala v autentickém stavu.
