Článek
Politika podpory špičkové moderní architektury ze strany města, ale i přísné regulační normy se v Hradci Králové osvědčily. Příklady, kterými se mimořádně schopný starosta František Ulrich snažil usměrňovat maloměstský vkus, záhy následovala řada soukromých stavebníků.
Už koncem prvního desetiletí 20. století se tak ve městě začali vedle Jana Kotěry a jeho žáků prosazovat i další modernističtí architekti. Nebylo tedy ničím neobvyklým, když stavebník uvedl v žádosti o stavební povolení přípis, že projekt vypracoval žák profesora Jana Kotěry.
Vliv starostovy inspirativní politiky byl patrný i na stavitelské produkci, která v lokalitě dosahovala vysoké úrovně a stala se tak hodnotnou alternativou progresivní architektury.
Jednou ze staveb, které bezesporu k této kvalitní stavitelské architektuře patřily, byla i vila Antonína Holečka, známá pod líbezným ženským jménem Lolla. Pro absolventa oboru strojírenství na pražské české technice, strojírenského experta a profesora průmyslových škol v Brně a Hradci Králové ji v roce 1911 navrhl královédvorský stavitel František Valouch.
Valouch začal samostatně projektovat na samém konci 19. století, kdy získal stavitelskou koncesi. Většina projektantů jeho typu si vybudovala arzenál výrazových prostředků, který s drobnými obměnami používala až do přelomu dvacátých a třicátých let, kdy scénu ovládla funkcionalistická architektura.
Osvědčené prostředky tito architekti neměli důvod měnit, protože klientů, pro které progresivní architektura byla příliš radikální nebo se jim prostě nelíbila, bylo vždy dost.
Valouchův repertoár se skládal mimo jiné z asymetricky řešených průčelí se štíty členěnými skutečným nebo iluzivním hrázděním, z kamenných podezdívek, dřevěných okenic nebo klasických sedlových střech.
V půdorysné dispozici využíval Valouch schéma se samostatným schodištěm, které bylo oddělené od vlastní bytové jednotky. S těmito prostředky pracoval stavitel i v případě královéhradecké Holečkovy vily realizované bez výrazných změn podle původních plánů.
Vnitřní prostory jsou řazeny v klasickém sledu: chodba, kuchyň, obývací pokoj, ložnice a další pokoj. V patře se toto dispoziční schéma doplněné o půdu opakuje. Dům, později citlivě rozšířený o prostornou terasu v patře, se sice nemůže chlubit mimořádnou architektonickou kvalitou, nebo dokonce revoluční koncepcí, ale má velkou míru autenticity.
Tato patina ve spojení se zahradou udržovanou spolu s původním dřevěným altánem v duchu doby obohacuje dům o dnes už vzácnou dávku jisté poetické krásy, kterou dokáže utvářet jen čas.
Zdroj: Jakub Potůček, Slavné vily Královéhradeckého kraje