Článek
Dům stojí na mohutné kamenné terase. Nechybí vyhlídka, kterou kdysi kryla dřevěná pergola. Přízemí je zděné, horní patra pak hrázděná. Trámová konstrukce stěn vytváří geometrické obrazce. Přiznané trámy mají velmi efektní řezbářskou výzdobu.
Stavbě vévodí přírodní materiály
Vile dominují přírodní materiály dřevo a kámen. Romantické touhy devatenáctého století byly architektem zhmotněny velmi dokonale. Romantickou kompozici vily spoluvytváří i rozlehlá zahrada.
Fasádu vily zdobí přiznané trámoví.
Vila je pozoruhodnou ukázkou historismu poslední čtvrtiny devatenáctého století. Architekt se inspiroval stavitelstvím středověkých německých měst a panských sídel. Pokusil se přenést na stavbu podobu středověké architektury.
V kopírování gotických vzorů ale tvůrce nebyl tak důsledný, jako třeba angličtí architekti hnutí Arts and Kraft (které si velmi cenilo řemeslné práce). V jednotlivých detailech užil také prvky a principy tehdy převládajícího stylu neorenesance.
Vila působí velmi romanticky.
Interiér si zachoval původní členění. Z malé vstupní haly s úzkým schodištěm se otvírají vchody do čtyř pokojů. Největším je obývací salon, kterému dominuje trojice až po strop vysokých oken, která ústí na půlkruhovou terasu.
Vila má prvky lidové architektury.
Stavebník začínal jako učitel v Litoměřicích, kde zároveň působil coby historik. Neshody v zaměstnání ho přiměly k odchodu ze země. V cizině zaznamenal rychlý kariérní vzestup. V Berlíně se proslavil v oblasti vzdělávání. Finanční situace mu umožnila rok před definitivním návratem do Čech nechat si postavit rozlehlou vilu v Kundraticích.
Vila si zachovala svou někdejší podobu.
Existuje domněnka, že návrh domu zadal ještě za pobytu v Berlíně nějakému z tamních architektů. V roce 1888 se stal Lippert poslancem Říšské rady. Objekt léta sloužil coby rekreační zařízení různých podniků.
V devadesátých letech opuštěnou a zchátralou vilu koupil známý český bavič Felix Holzmann. Následná rekonstrukce předešla na poslední chvíli totální devastaci domu.
