Článek
Vila Elbhof zakončuje strmou podmokelskou ulici. Vznikla v sedmdesátých letech devatenáctého století.
Stavba prošla náročným stavebním vývojem, od standardní neorenesanční vily po šestipodlažní obchodní a obytný dům, který si ale udržel vilový charakter.
Architekt vytvořil mnoho menších balkonků.
První přestavbou vila prošla ve dvacátém století. Pro sebe a svou ženu Matildu ji uskutečnil stavitel Johann Glaser, spoluvlastník významné stavební firmy Hans Herlt a Johann Glaser, která vyprojektovala a postavila velkou část secesních činžovních domů v Podmoklech.
Stavbu zpestřuje sloupoví v antickém stylu.
Neorenesanční třípatrová stavba, dočasně přejmenovaná na Villu Glaser, byla podle projektu dostavěna o jedno patro. Zároveň byla zobytněna půda a odstraněna jehlancová střecha nárožní víceboké věže.
V interiéru nechal Johann Glaser vybudovat velké bytové jednotky, na každém patře dvě. V interiérech se z té doby dodnes zachovalo hodně kvalitních řemeslných detailů a prvků.
Další přestavbou prošla vila těsně před druhou světovou válkou. Projekt vytvořili bratři Emil a Josef Hiekeovi, místní architekti a stavitelé. Zvětšili obytnou plochu vily o další patro a provedli nízkou půdní vestavbu. Změnili také tvar střechy.
Chloubou se stalo schodiště dekorované rostlinnými motivy.
I přesto, že se architekti snažili omezit neorenesanční styl stavby a objekt co nejvíc zjednodušit, zachovali řadu prvků. Nechali ale odstranit štít nad třípodlažním sloupovím vily ve směru do ulice.
Na vile se objevila pásová kovová zábradlí. Také fasáda dostala moderní podobu, pískem probarvenou cementovou omítku. Rozvržení interiéru se během přestavby v roce 1936 vlastně nezměnilo. Jen ve čtvrtém podlaží vznikl byt s dobovými prvky a s jedinečnou vyhlídkou na město.
