Článek
Dominika Čiperu přivedla do Zlína, k práci pro firmu Baťa, Božena Klausová – neteř Tomáše Bati a později Čiperova žena. Čipera se díky svým mimořádným schopnostem stal brzy Baťovým nejbližším spolupracovníkem a ekonomickým mozkem koncernu.
Stavba má přiznané cihloví.
Po tragické smrti Tomáše Bati se stal jeho nástupcem ve funkci starosty Zlína. Období druhé světové války, kdy byla stavěna jeho vila, bylo pro ředitele Čiperu obdobím mimořádných životních zkoušek.
Renomé skvělého ekonoma ho vyneslo do funkce ministra veřejných prací, ve které působil současně i jako člen nejužšího vedení firmy Baťa.
Stavba pořipomínala anglická sídla.
V obou těchto funkcích se i za protektorátních podmínek snažil pracovat ve prospěch českého národa, což vyžadovalo odvahu i diplomatický um. Možná právě nejistá doba války přiměla Čiperu, spolu s dalšími baťovskými řediteli, investovat úspory do stavby reprezentativního bydlení.
Architekt Vladimír Karfík navrhl Čiperův dům stylově podobný s anglickými venkovskými sídly.
Exteriéry vily měly podtrhovat reprezentativnost sídla.
Dispozice je uspořádána kolem ústřední dvoupodlažní schodišťové haly, na kterou v přízemí navazuje trojice reprezentativních místností propojitelných posuvnými dveřmi. Tento princip se u Karfíkových ředitelských vil opakuje s různými obměnami. Ložnice dětí i rodičů jsou v prvním patře.
Rodina v komfortní vile nežila dlouho. Přestože u Čipery za války nacházela pomoc i psychickou oporu řada lidí, a přes Čiperovy nesporné zásluhy o rozvoj Zlína i celé země, byl Dominik Čipera po válce komunisty zbaven všech funkcí a postaven před Národní soud. Svědectví velmi záhy vedla k osvobozujícímu rozsudku, ale nezbavila Čiperovu rodinu komunistické perzekuce.
Chloubou interiéru byl vestavěný nábytek.
Před svým ilegálním odchodem z vlasti darovali manželé Čiperovi v roce 1945 vilu podpůrnému fondu tehdy již znárodněného podniku Baťa pro zřízení dětského domova. Stavba poté prošla řadou úprav, které nicméně zachovaly její původní výraz.
