Článek
Vila má půdorys mírně protáhlého obdélníku, delší severní stranou se obrací do Smetanovy ulice. Západní strana vily do Kounicovy ulice a východní do zahrady se v patře otevírají lodžiemi. Nechybí antikou inspirované sloupy ani trojúhelníkové štíty.
Jak hlavní strana vily, tak dispoziční řešení jsou plně symetrické. Za hlavním vstupem následuje průběžná schodišťová hala se štukovou výzdobou na stěnách i na stropě.
Plastická výzdoba se dochovala také na podhledu reprezentačního sálu v patře, ze kterého je přístupná západní lodžie. Na jejím stropě a stěnách byla počátkem devadesátých let 20. století odkryta a restaurována krásná pompejánská malířská výzdoba.
Za pozornost stojí dobové dekorativní prvky.
Chodba odděluje společenskou a obytnou část v přízemí i v patře od provozních místností, propojených od suterénu až po půdu točitým schodištěm.
František Ladislav Chleborád začínal jako vychovatel v šlechtické rodině, po celý život se ale intenzivně věnoval sociální a dělnické otázce. Jeho veřejnou dráhu provázely aféry, proto po odchodu z Prahy na čas zakotvil v Brně (a začal parcelovat svoje pozemky) a nakonec skončil v ruském St. Petersburgu.
Za pozornost stojí i prosvětlené schodiště.
Dům stojí na místě, kde byl dříve vstup na městský hřbitov zrušený po dokončení Ústředního hřbitova.
Pozemek pro stavbu vily získala na samém konci 19. století Marie Chleborádová, pro nedostatek peněz ale zůstalo jen u stavebního záměru. Staveniště od ní koupil majitel obchodu s dřevem a člen městského zastupitelstva Ernst Gürtler, pustil se do stavby a brzy dům kolaudoval.
Místnosti ve vile jsou uzpůsobeny hudebním účelům.
Gürtler se ale dostal do konkurzu a byl nucen novostavbu prodat. Vilu později od dalšího majitele koupila Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě pro svoji varhanickou školu, jejímž ředitelem byl Leoš Janáček.
Po dílčích úpravách tady zahájila škola provoz roku 1908 a o rok později se její ředitel s rodinou nastěhoval do zahradního domku, který v neoklasicistních formách se secesním dekorem postavil stavitel Alois Horák na místě koníren.
Posledních pět let života tady měl Janáček zajištěno bezplatné a doživotní bydlení.
Interiéru vládl elegantní secesní duch.
Expozice o Janáčkově životě a díle vyplňuje místnosti zahradního domu, ve kterém umělec komponoval velkou část svých světoznámých děl.
Vilu pak krášlí i bronzová busta skladatele od Jana Štursy na balustrádě v patře do Kounicovy ulice.
