Článek
Vila je umístěna na exponovaném místě pod náchodským zámeckým návrším. Díky svému umístění v terénu patří k výrazným dominantám města.
Dům má jednoduchý tvar a je zapuštěný do svažitého terénu a přiléhají k němu terasy různé výškové úrovně.
Stavba má hned několik prostorných teras. Jednou z nich je i střecha garáže přiléhající k západní straně domu, další je pak umístěna na jižní straně jako střecha jednoduchého výstupku.
Dům je rozdělen na tři výškové úrovně
Vlastní dům autor rozvrhl do tří výškových úrovní, přičemž jednotlivá podlaží oddělují činnost hospodářskou od obytné společenské a obytné intimní.
V hospodářské části v suterénu byl původně sklep, kotelna, prádelna se sušárnou a malý byt s kuchyňkou určený pro služku. Přízemní obytnou část vyplnil Hartman hlavní vstupní halou s toaletou, šatnou s umývárnou, dvouramenným schodištěm do patra a kuchyní.
Architekt také navrhl obývací pokoj s krbem a vestavěnou knihovnou a jídelnu. Oba tyto prostory mají přitom odlišnou výškovou úroveň, propojenou mezi sebou otevřeným vstupem.
Výrazným oživujícím prvkem obývacího pokoje i jídelny jsou velká obdélná okna. V patře navrhl autor dětský pokoj s ložnicí – obě místnosti měly společnou terasu se samostatnými vstupy – a pokoj pro hosty s vlastní lázní a šatnou.
Vila byla realizována ve vrcholném období českého modernismu ovlivněného Loosovým Raumplanem. [celá zpráva]
Tento princip se zde dobře uplatňuje jak v rozčlenění budovy na jednotlivé zóny (hospodářskou, obytnou a intimní), tak i v různém rozvržení jednotlivých místností co do plochy, tak i do výšky v závislosti na funkci každé z nich.
Půdorys každé z místností je navíc do detailu promyšlen a přizpůsoben vestavěnému nábytku.
Architekt Antonín Hartman žil ve vile do druhé světové války, kdy dům prodal. Po válce byl objekt konfiskován a došlo k nešetrné přestavbě na čtyři bytové jednotky. V letech 1999–2000 proběhla generální rekonstrukce celého objektu, přičemž mu byla vrácena jeho původní podoba, včetně funkce.