Článek
Podoba této vily je odrazem úspěchů, kterých koncem 20. a počátkem třicátých let architekt Chomutovský dosáhl v Táboře a táborském regionu. Měl sice ateliér v Praze, kde vystudoval Školu architektury Akademie výtvarných umění u Jana Kotěry, a nacházel v hlavním městě zakázky, jako táborský rodák ale usiloval prosadit se i ve svém domovském prostředí. To se mu ve druhé polovině 20. let dařilo.
Táborská výstava (které byl spoluautorem) a bechyňská lázeňská novostavba, díla často zobrazovaná v místním i celostátním tisku, zapůsobily jako rozhodující počiny při šíření popularity funkcionalistického stylu v jižních Čechách.
Když se Chomutovský pustil do stavby svého domu právě v Táboře, dá se z toho usuzovat, že doufal, že právě tady se jeho tvorba bude moci nově rozvinout. Není ale jisté, jestli se tato architektova naděje naplnila.
Projekt i stavební provedení vily Jana Chomutovského pocházejí z roku 1931. Architekt navrhl podobu stavby podle funkcionalistického pravidla „forma sleduje funkci“.
Nejvýznamnějším prostorem vily se stala jídelna v přízemí, ze které se vycházelo na terasu na severní straně domu. Vstup do jídelny vedl z předsíně, komunikačního jádra stavby. K předsíni přiléhala venkovní terasa sloužící jako přístupová cesta.
Z předsíně bychom mohli vstoupit do dalších místností v přízemí, do kuchyně, spíže, ložnice a lázně s toaletou. Mířilo odtud i podkovovité dvouramenné schodiště do vyšších poschodí.
Také komunikační jádro prvního patra tvoří předsíň, následně tři pokoje a koupelna s toaletou. O patro výš schodiště ústí na plochou střechu s obytnou terasou, výstup na ni kryje markýza podepřená komínovými tělesy.
Do suterénu architekt umístil malý samostatný byt, prádelnu, sušárnu prádla a dvě sklepní místnosti s betonovými stropy.
Strohý, hranolovitý zevnějšek funkcionalistické stavby, stupňovitě řešený, změkčují jen oblé tvary terasy v přízemí a oblé nároží garáže. Kolem domu architekt zřídil okrasnou zahradu členěnou terasami.