Článek
Dům architekta Dvořáka je trojpodlažní stavbou, v jejímž suterénu byl umístěn byt správce a technické provozy. Chodba v přízemí a předsíň v patře, do kterých je vloženo schodiště, dělí obě podlaží, přičemž do ulice jsou umístěny hospodářské a sociální části, zatímco rozměrné pokoje jsou obráceny do zahrady s přístupem na balkon a na terasy, tvořící předstupující blok.
Stavebník ve spolupráci s architektem ruského původu Sergejem Medvěděvem realizoval dům nejen pro komfortní bydlení, ale současně jako domácí galerii, protože od konce třicátých let programově soustřeďoval malířská a sochařská díla, takže se stal jedním z nejvýznamnějších brněnských sběratelů a mecenášů umění.
Interiéru dominovala umělecká díla.
Jako úhradu za přestavbu jedné vily ostatně Dvořák získal rozměrná plátna, návrhy na mozaiku a gobelín s alegorickými a mytologickými náměty, které použil jako trvalou součást vybavení své vily.
Jejich umístění, stejně jako řešení interiérů, svěřil architektům Mojmíru Kyselkovi a Jaroslavu Gruntovi. Během desetileté intenzivní sběratelské činnosti shromáždil Dvořák soubor děl, která podávala ucelený průřez českým malířstvím, zčásti i sochařstvím od generace devadesátých let až po příslušníky Skupiny 42 a Ra.
Dobový snímek zachycuje někdejší podobu interiéru.
Václav Dvořák patřil k nejvýznamnějším brněnským stavebním podnikatelům meziválečného a krátce i poválečného období. Po absolvování stavebního odboru České státní průmyslové školy v Brně pracoval nějaký čas pod vedením Bohuslava Fuchse v Regulačním a architektonickém oddělení Stavebního úřadu města Brna.
V roce 1928 založil spolu s Aloisem Kubou stavební firmu, která realizovala do roku 1932, kdy se Kuba osamostatnil, převážně rodinné domy.
Ve třicátých letech se těžiště jeho činnosti přesunulo na nájemní domy, budované většinou ve větších souborech, které svou architektonickou úrovní, komfortem a řemeslným provedením hodně přispívaly k vysokému standardu brněnské stavební kultury.
Nákres představuje vilu z různých světových stran.
V době, kdy se dostalo Dvořákovým domům uznání od generálního tajemníka KSSS, byl vězněn v Praze na Pankráci za nezákonný prodej uměleckých předmětů. Následně byl nucen vystěhovat se z vlastní vily a následně i z Brna.
V roce 1959 byla jeho umělecká sbírka konfiskována a převedena do sbírkového fondu Moravské galerie v Brně.
V sedmdesátých a osmdesátých letech sloužila vila jako mateřská škola. Po změně politických poměrů v roce 1989 byl objekt navrácen dědicům, kteří zajistili jeho obnovu a dílčí rekonstrukci umělecké sbírky. Vila je dnes zapsána v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek.
