Článek
Devětadevadesátipatrová stavba vyroste na pozemku o velikosti 57 512 m², celý prostor, včetně všech podlaží, nabídne pak využitelnou plochu 495 000 m².
V bezprostředním okolí věže bude nejen elektrárna, která se stane v pravém slova smyslu srdcem celého campusu, ale také například výstavní a přednáškový pavilón a veřejně přístupná mešita.
Vlastní věž bude především kancelářského charakteru, práci by v ní mělo nalézt na 20 000 zaměstnanců. Celý komplex se stane jakýmsi městečkem uprostřed velkého města.
Stavba by měla být převratným projektem i z hlediska toho, jak se v současné době koncipují centrály velkých společností. Tato má hýřit společenským životem, spoustou pulsujících veřejných prostor a míst ke schůzkám i k práci. Nebude chybět ani aula se dvěma tisícovkami míst pro posluchače.
„Věž se stane příkladem udržitelnosti a efektivity a stejně i tak pracovištěm v maximální míře podporujícím spolupráci,“ tvrdí vedoucí týmu architektů Scott Duncan. Věž je první supervysokou stavbou světa, pro niž je energie hnacím motorem i v otázce designu.
Budova se směrem vzhůru mírně zužuje. V její rozeklané špici je ukryt „větrný trychtýř“. Ten bude zachycovat vítr, o který ve výšce půl kilometru nad zemí není nouze, a využije jej k výrobě energie.
Na zásady udržitelnosti odkazuje i provedení pláště budovy. Je navržen tak, aby odpovídal rovníkovému podnebí Jakarty. Během dne minimalizuje příjem sluneční energie, aby se interiér zbytečně nepřehříval.
Vnější sluneční clony výrazně zpříjemní pracovní podmínky v kancelářích věže, přitom však nevytvoří takový stín, aby bylo nutné svítit umělými světly. Sama energetická společnost tak uspoří nemalé množství elektrické energie.