Článek
Když se na architekta obrátil klient s prosbou o návrh domu, měl jednu základní prosbu. Nová stavba měla být těsně připojena k již stojícímu domu jeho matky a měla s ním být propojena tak, aby do jeho domácnosti stará paní mohla kdykoli přicházet a odcházet.
Obě domácnosti jsou tak propojeny dveřmi a v nové části má maminka pro sebe dokonce vyhrazený jeden z pokojů.
Samotný nový dům je navržen jako dřevostavba s velice jednoduchým půdorysem ve tvaru obdélníku a plochou 130 čtverečních metrů.
Dům je plný světla, přesto je uzavřený ze všech stran, a s výjimkou jediné v žádné další nejsou zasazena okna. Není to totiž potřeba.
Ačkoli je dům navržen jako velmi moderní, architekt nezapomněl na žádný z rysů tolik typických pro tradiční japonská obydlí a vycházející vstříc japonskému stylu života. Poznat je to už při příchodu.
Věděli jste, že...? |
---|
Do japonských domů se často přichází přes zahrádku či jiný prvek, který slouží jako v jistém smyslu přechodové pásmo. Zde se má člověk zklidnit, zde má získat čas, aby se přeorientoval ze starostí celého dne a připravil na poklidnou atmosféru domova. Zde by měl v ideálním případě odkládat všechny starosti vnějšího velkého světa a vplout do mikrosvěta svého domova. |
Místo zahrádky zde ke stejnému účelu architekt použil ze stran uzavřenou chodbu s otevřeným stropem, která má ale úplně stejnou funkci. Vlastní vstupní dveře do domu jsou pak po pravé straně na konci této pasáže.
Za nimi je malá předsíňka, jež návštěvníkovi radostně odhaluje, co bude hlavní kulisou pro celou dobu jeho pobytu v domě. Bude to velký dvorek, okolo nějž se domácnost obtáčí do tvaru písmene C, díky čemuž slouží jako zdroj denního světla pro každou místnost v domě.
Dvorek není travnatý, pokrývá jej dřevěná terasa, v níž je otvor pro kmen stromu.
Svědkové životů pokolení rodiny |
---|
Zakomponování stromu do domácnosti není žádnou náhodou. V japonské kultuře bývá zvykem, že každá rodina má svůj strom, jenž bývá svědkem života jejích generací. Péče o něj je tím, co pokolení téže rodiny v čase propojuje. Je tedy dědictvím a symbolem tradice v rodině. |
S předsíňkou sousedí další vyvýšená plošina na soklu, v němž jsou vytvořené úložné prostory. Vyvýšení pak z plošiny vytváří částečně oddělený prostor, jenž nahrazuje další tradiční část japonských domácností. Tou je místnost s rohožemi, která slouží nejenom k meditacím a rozjímání, ale v některých domácnostech se zde odehrávají také tradiční čajové obřady, jinde se v nich schází rodina se svými přáteli atd.
V tomto případě architekti navrhují plošinu s rohožemi využívat krom jiného i jako druhý, klidnější obývací pokoj, v případě potřeby pak i jako provizorní pokoj pro hosty. Za touto místností je pak již zmiňovaný pokoj pro matku majitele.
Hlavní místnost domova propojuje kuchyň s jídelnou a obývacím pokojem a je prakticky stejně velká jako dvorek. Kuchyňská zóna je zařízena tak, aby v ní nechyběl žádný z moderních spotřebičů a zařízení. Majitel i jeho žena totiž rádi a pravidelně vaří. Proto jim architekt v blízkosti vytvořil spíž se spoustou úložného prostoru.
Dlouhá stěna sousedí s domem matky, a tak v ní nejsou okna. Ta architekt nahradil světlíky vsazenými do střechy. Další zdrojem světla je samozřejmě dvorek.
Na společenskou místnost navazuje dětský pokoj, za ním je pak už poslední pokoj domova - ložnice majitelů, k níž je připojena malá šatna.
Zajímavostí je vyčlenění rohu vedle předsíně pro koupelnu, toaletu a prádelnu, které sice nemají vlastní okna, přesto nejsou ochuzeny o denní světlo. Získávají ho z malé uzavřené zahrádky, s níž sousedí.
Může se vám hodit na Seznamu:
Anketa
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.