Věřili byste, že tento mimozemsky vyhlížející krystal k nám nepřiletěl z vesmíru?

Návrhy dvou kulturních budov na pobřeží v Jen-tchaj na poloostrově Šan-tung v Číně si snad nemohou být vzdálenější. Přesto obě stavby vytvoří nerozlučnou dvojici.

První nese název Vesmírné krystaly a má se stát domovem pro digitální vesmírné muzeum a zážitkové centrum a půjde o mimozemsky vyhlížející objekt, jenž jako by přistál na mýtině přímořského parku.

Čtverec v moři je pak proti tomu hodně skromně a prostě navržená budova knihovny a centra veřejných služeb. Čím méně oslnivě druhá stavba vypadá, tím je ovšem zajímavější po technické stránce. Pluje na obnoveném čtvercovém přístavišti vybíhajícím do moře, které zároveň sloužívalo jako dok pro rybářské lodě.

Jak uvádějí architekti, nové dvě budovy „tvoří dialog v prostoru a čase, jedna ukazuje k nebi a druhá k moři a dohromady v sobě spojují současnost, minulost a budoucnost“.

Digitální muzeum vesmíru a zážitkové centrum architekti umístili na mýtinu oválného tvaru v lesnatém přímořském parku a má se stát zážitkovým centrem, které se věnuje odhalování záhad vesmíru pro veřejnost.

Mezerami mezi stromy návštěvníci nejprve zahlédnou neobvyklý černý objekt posazený do travnatého svahu. Zatímco jedna špice jeho přibližně vejčitého tvaru směřuje k moři, druhá je naopak natočena k nebi. Povrch je pak zahalen mystickým leskem (fotovoltaické sklo).

Poté, co návštěvníci projdou vstupem ve spodní části objektu, ocitnou se v centrálním prostoru – atriu – 20 metrů vysoké mnohostěnné prázdnotě. Jejich oči se pak automaticky pozvednou vzhůru, odkud bude kaskádovitě dopadat zjemnělé přirozené světlo. To se bude odrážet na polygonálních plochách a vykreslí jinak monolitické bílé plochy do bezpočtu odstínů proměnlivé šedi, které se jemně mění s ubíhajícím časem a měnícím se počasím.

Atrium je zároveň centrálním veřejným prostorem, kde se bude odehrávat veškerý život uvnitř budovy. Bude sloužit i jako výstavní prostor pro velké závěsné objekty a digitální projekce.

Kolem atria, uzavřena mezi polygonálními skořápkami na obou stranách, se spirálovitě zvedá rampa, která spojuje různé výstavní prostory. „Pohyb vzhůru a pečlivě připravený pohlcující zážitek vedou návštěvníky postupně do divů hlubokého vesmíru,“ slibují architekti.

Jasně zbarvené schodiště nabídne zkratku lidem, kteří se rozhodnou přeskočit normální sekvenci výstav. Nečekaně a dramaticky se na samém vrcholu spirál bude otevírat venkovní terasa, odkud se návštěvníkům naskytne výhled na oceán. Pomalu tak jejich myšlenku odplují z nekonečných dálav vesmíru zpět na modrou planetu k jejímu moři a nebi. Architekti doufají, že prostřednictvím výjimečného architektonického prostoru a expozice v něm si lidé budou moci lépe uvědomit svou vlastní existenci ve vztahu k rozlehlosti vesmíru.

Když se architekti snažili najít nejlepší místo, kde by bylo možné postavit budovu společenských služeb, objevili zříceninu přístaviště rybářských člunů a doku. Měla podobu čtvercové plošiny s molem vyčnívajícím daleko do moře, osazenou kovovými pásy pro tažení člunů.

Přestože betonové těleso a dok byly dlouho opuštěné a zchátralé, zůstaly použitelné a jejich samotná existence umožnila vytvořit návrh knihovny a již zmíněného centra společenských služeb s řadou živých kulturních a volnočasových programů, včetně restaurace, kavárny, obchodu a plážových služeb.

Čtvercová stavba se bude vznášet nad hladinou moře. Objekt budou tvořit tři plochy. Vlastní knihovna, čtvercová plošina poblíž konce mola, aby se lidé přiblížili k vodě, a v neposlední řadě to pak bude hladina samotného moře.

Staré molo s dokem se tak má znovu stát místem, které ožije, a budou se zde setkávat místní. Zároveň se v jistém smyslu obnoví zaniklá tradice života místní komunity v bezprostřední blízkosti moře, která tu bývala dříve, když v tomto kraji byly roztroušeny jen rybářské vesničky.

Architekti se proto rozhodli vrátit ztracené vzpomínky a promítnout je i do budoucnosti místa. Molo a dráhy, kudy byly taženy lodě k opravám, chtějí obnovit do původního stavu. Idea mola mizejícího ve vodě zůstane tak plně zachována, za ním už nebude k vidění nic kromě moře a nebe nad ním. I molo tak v sobě propojí minulost s budoucností a souš s vodou a nekonečným nebem.