Článek
Ve městě s osmi tisíci obyvateli podle poroty soutěže Česká cena za architekturu toto místo představuje mohutný urbanistický skok. Zděděné školy postavené v sovětském stylu obvykle působí jako izolované ostrovy, které jsou po všech stránkách odtržené od města a jeho přirozeného života.
Červenokostelecký veřejný prostor mezi školními budovami přitom tuto narušenou rutinu zcela změnil a odvážně propojil město se školou veřejným prostorem, který zve k setkávání lidí všech věkových kategorií.
Na jižní hraně prostranství se nachází rušnější cesta, od centra řešeného území ji ale dělí hmota pavilonu. Je orientovaná tak, aby ohraničovala jádro prostoru, vytyčovala prostor pro parkoviště a zároveň umožňovala lidem pohled na krásnou neoklasicistní budovu Městské spořitelny z roku 1928 od architekta Jindřicha Freiwalda, která dnes už slouží jiným účelům.
Nechybí aktivnější ani klidnější zóny
Pavilon byl navržen tak, aby poskytoval návštěvníkům prostor pro drobnou gastroprocházku (aktuálně se v něm nachází cukrárna). Prostor severně od pavilonu ohraničují z boku školní budovy, na severu pak divadlo od architekta Roberta Dvořáčka, severovýchodně se otevírá prostor do sadu, ke hřbitovu a k Sokolovně. Přímo u pavilonu se nachází hřiště s dostatkem prostoru pro různé herní prvky, fontánu a posezení. Severní půlka prostoru je formálnější, ústředním prvkem je pomník od kosteleckého sochaře Břetislava Kafky. Kompozice chodníků, zpevněných ploch a vybavení je symetrická a má klidnější charakter. Je vhodná i pro vyučování v exteriéru.