Venkovské stavení ctí původní i moderní atmosféru

Předmětem rekonstrukce vesnické usedlosti bylo rozšíření její obytné kapacity a zvýšení užitného komfortu pro celoroční využití.

„Ústředním zadáním bylo vytvoření dvou soukromějších a zároveň vzájemně propojitelných obytných jednotek využívaných více generacemi. Samostatnost dvou bytů jsme ale na přání klientů vědomě porušili ponecháním jediné kuchyně. Obyvatelé se tak stále potkávají v původní světnici u kamen,“ vypráví Ing. arch. Ondřej Volný.

Každý má své soukromí, a přesto žijí pospolu – tak jak bývalo dříve obvyklé. Statek je tradičně uspořádán okolo vnitřního dvora s klasickým zápražím před hlavní obytnou budovou orientovanou k jihu.

Tři objekty sestavené do písmene U uzavírá obvodová zeď se vstupními vraty a vytváří bezpečné zázemí zatravněného dvora.

Z uzavřeného, téměř trojúhelníkového atria vedou do otevřené zadní zahrady malá dvířka vtisknutá mezi stodolu a bývalý výminek. Ideální rozložení objektů podtrhuje jejich citlivá rekonstrukce i funkční využití.

Praktické rozdělení obytných ploch mezi generace vychází z fyziologických předpokladů – prarodiče využívají spodní úroveň původní chalupy, zatímco mladší generace s dítětem expanduje do podkroví a vestavby provedené do křížení chalupy a stávající stodoly.

„V křížení byla v přízemí umístěna vstupní hala se schodištěm, šatna, technická místnost, koupelna a dětský pokoj orientovaný prosklením do stodoly a východní zahrady.

V prostoru půdy byla situována ložnice s koupelnou, ateliér a galerie, umožňující optické propojení se stodolou, vše provedeno v čisté kombinaci bílé s dubovými podlahami a skleněnými příčkami. Relativně malé podkroví jsme nezanesli nábytkem, ale soustředili jsme úložné prostory do průchozí šatny,“ popisuje nové dispozice architekt.

„V původním obytném stavení zůstalo vše, jak bylo. Spíše konzervativní přístup prarodičů velel ponechat stavbě původní charakter. Lidé si nekupují chalupy proto, aby je proměnili v moderní budovu.“

Pobytové části v přízemí si tedy zachovaly podélnou dispozici, kde je za sebou řazena obývací místnost, kuchyně s jídelnou, zádveří a točité schodiště do podkroví, koupelna a ložnice.

Aby prarodiče mohli hlídat vnouče i bez přítomnosti rodičů, je jejich ložnice propojena chodbou s dětským pokojem. Část přízemí přece jen prošla změnami, které však dispozici prospěly.

„Koupelna bývala vmáčknutá tam, kde jsou dnes točité schody. Křížení stodoly a obytné části bylo zastavěno i před rekonstrukcí, ale bez možnosti jakéhokoli využití. Snažili jsme se tedy prostor co nejvíc vyčistit a optimalizovat jeho funkčnost,“ dodává architekt.

Zásadním úkolem pro architekty bylo přivést do domu světlo. Objekt byl původně dosti tmavý a majitelům šlo o maximální prosvětlení interiéru a jeho optické zvětšení.

„Střešní okna jsme nechtěli plošně použít, protože by tříštila dojem z celého nádvoří. Nakonec jsme do ateliéru a ložnice v podkroví přivedli světlo ze severu. Galerie získala okno, které se dá vyklopit ven jako balkón a zvětšuje tak její prostor dynamizovaný diagonálně vloženými schody a skleněnými příčkami. Viditelné ze dvora je pouze jediné okno, kterým dopadá světlo do galerie a pokračuje skleněnou plochou v podlaze také do dětského pokoje. Samostatný výhled a vchod do zahrady zajišťuje dětskému království sedací okno, určené k lenošení u knížky,“ vypráví architekt.

Napojení stodoly na obytnou část zachovává původní linii určenou dvojicí vrat, jež spojují vnitřní atrium se zadní zahradou. Dnes však dřívější užitná budova nepřipomíná svůj původní účel, ačkoliv prošla nejmenší rekonstrukcí.

Kamenné obvodové zdi, krov i vrata byly ponechány a vyčištěny, prostor navíc získal na svěžesti novou kamennou podlahou a především vtipně řešenou střechou. Mezi krytinu z pálených tašek jsou vloženy jednotlivé plastové kousky, jež propouštějí dostatek světla a v letních měsících dovolují světelnou hru slunečních paprsků na modřínovém laťoví střešního podhledu.

„Ze stodoly se podařilo udělat společenskou místnost pro dětské hry, rodinné posezení, oslavy a sledování filmů z pódia vzniklého zaizolováním schodiště vedoucího do sklípku pod stodolou,“ podotýká architekt.

Jižní objekt usedlosti, bývalý výminek, byl přestavěn na pracovnu pána domu se samostatnou koupelnou a zahradní garáží. V půdním prostoru se časem počítá s přestavbou na pokoj pro hosty s vlastní koupelnou a vstupem.

Vzhledem k tomu, že dům zatím není využíván celoročně, nevyplatilo se vsadit na moderní technologie. Celý obytný objekt je napojen na centrální elektrický kotel, který lze ovládat i na dálku.

Zatímco moderní část domu přivádí teplo podlahovým topením a konvektory, v bytě prarodičů zůstaly klasické radiátory kombinované s kamny na dřevo. Světlo do interiéru – po celém vnitřním obvodu usedlosti – přivádějí repliky původních oken a do nitra domu se vstupuje dveřmi původními nebo jejich zdařilou imitací.

„Snažili jsme se o spojení s historickou klasikou, která má uklidňující charakter a dokonalé proporce. Chtěli jsme maximálně uchovat to nejcennější v celém objektu – pocit, že se v bezpečném prostoru odehrává jiný svět než venku,“ říká architekt.

Při rekonstrukci byl kladen důraz na moderní pojetí úprav a citlivý přístup k zachování původních prvků a celkového architektonického rázu i atmosféry. Měli jsme štěstí na investora, který pochopil kvality usedlosti a dal nám šanci je objevit, odkrýt a nezničit je,“ uzavírá.

 Daniela Rígrová, více na www.mujdum.cz