Venkovní dlažba má ladit s okolím domu, důležitá je i bezpečnost

Na trhu jsou k dostání dlažby s neviditelnými spoji nebo mají jednotlivé díly naopak tak zajímavé tvary, že právě spoje vytvářejí na povrchu originální kresbu.

Při výběru venkovní dlažby hraje roli její vzhled – měl by ladit s případnými venkovními obklady domu, se schodištěm a terasou.

Podle toho, jaké námaze a nárokům venkovní dlažbu vystavíme, nám odborník v prodejně doporučí sílu dlažby.

Budeme po dlažbě posunovat těžší kovové židle? Pak by měla být otěruvzdorná (a v tomto případě i velkoformátová, aby nohy židlí při posunutí nezajely do spár). Otěruvzdornost má označení PEI, dělí se do pěti kategorií. Čím vyšší stupeň, tím vyšší odolnost. Pro exteriér jsou vhodné dlažby PEI 4 a PEI 5.

Zejména v blízkosti bazénu by měla být dlažba protiskluzová. Pro terasy a venkovní prostory je vhodná skupina označená R9 a R10.

Drtivá většina výrobků je mrazuvzdorná, mrazuvzdornost souvisí s nasákavostí, obvykle by měla být E ≤ 0,5 %.

Pokládku dlažby svěříme odborníkům, kteří vytvoří správný sklon dlažby nutný pro odvod vody, aby se na povrchu nevytvářela jezírka nebo voda nestékala k domu. Jednotlivé díly řemeslníci pokládají se znalostí roztažnosti materiálu a neprodyšnosti, které kladou nároky na kvalitu a typ pokládky podle doporučení výrobce.

Při nákupu se zajímáme o údržbu materiálu, abychom amatérským ošetřením nepoškodili povrch dlažby.

Beton dokáže imitovat kámen, dřevo, keramiku i obklady s patinou. Patří mezi oblíbené a levnější materiály. Klasikou je betonová zámková dlažba (jednotlivé segmenty se do sebe uzamykají), dále její varianta – dlažba zatravňovací, kdy otvory prorůstá trávník a dobře vsakuje vodu.

Tradičně tvarované dlaždice různých velikostí mají vysokou nosnost, jen tak se nezničí, hodí se pro příjezdové cesty. Vymývaná (neboli vytryskávaná) betonová dlažba vzniká vymýváním drceného kamenina, čímž vznikne speciální drsnější povrch.

Beton vyžaduje vysokotlaké čištění bez použití chemických čistidel. Odstraní se tak mech i mastnota. Po čištění použijeme hydrofobizační nátěr pronikající do pórů betonu, čímž se zamezí sáknutí vody a mastnoty do materiálu. Dlažba si tak dlouho zachová původní vzhled a je odolnější proti dalšímu znečištění.

Plochým chodidlům svědčí chůze naboso po nerovném povrchu. V létě je k tomu spousta příležitostí – tráva, písek, anebo kamínky.

Mezi povrchy s přírodním vzhledem a ozdravujícím povrchem patří bezespárové povrchy tvořené směsí přírodních kamínků (říční kameny nebo také drcený mramor) a speciálního pojiva, např. pryskyřice, tzv. kamenné koberce. Svým vzhledem ladí s prostředím zelené zahrady i s bazénem a příjemně hřejí.

Vhodné kamínky a kameny najdeme v přírodě, do zahrady se hodí oblázky, valouny. O kámen se ale musíme starat. Z přírodního kamene odstraníme mech, hlídáme, aby se mezi spárami neuchytil plevel.

Na kamenné povrchy nepoužíváme přípravky s kyselinou, vsadíme na impregnační nátěry proti pronikání vody.

Díly keramické dlažby mohou prasknout, pokud na ně upustíme něco těžkého a hranatého. Proto už při nákupu dlaždice přikoupíme do zásoby.

Oproti minulosti jsou některé keramické dlažby mrazuvzdorné díky glazovanému povrchu (povrch se sklovinou), obvykle jde o dlaždice slinuté a dlaždice s bílým střepem. Slinutá keramika nabízí mnoho dekorativních úprav terénu.

Dlažba s červeným střepem je porézní, tudíž nasákavá, zamrzlá voda ji může poškodit.

Dlažba z pálených cihel se hodí ke klasickým stavením, nejlépe jde-li o nepravidelné střepy nebo o vzhled s patinou. Díky poréznosti materiálu je ale cihla častěji nahrazována imitací z betonu nebo alespoň ošetřena proti vysoké nasákavosti.