Velký mlýn v Praze 8 prošel razantní proměnou. Barokní budovu nově obývá knihovna i kavárna

Nedaleko slepého ramene Vltavy a potoku Rokytka stojí podél cyklostezky v ulici U Českých loděnic Velký, nebo Löwitův mlýn. Ten byl přes dvacet let prázdný a přitahoval hlavně lidi bez domova nebo uživatele návykových látek.

„Povodně v roce 2002 zatopily mlýn až po střechu a poté se tady zastavil život,“ říká Pavel Kocourek ze Spolku Velký mlýn, jenž stojí za obnovou mlýnu.

Právě zmiňovaný spolek má na svědomí proměnu objektu na dnešní kulturní centrum. Nyní je ve zkušebním provozu a 4. září se plánuje oficiální představení veřejnosti.

Autor myšlenky na přestavbu mlýna původně pomýšlel na zcela jiný prostor, jehož přestavba se nakonec nerealizovala, a Velký mlýn objevil úplnou náhodou.

„Já jsem měl schůzku tady v Libeňském zámečku. Náhodou jsem zaparkoval tady na Elsnicově náměstí a díval jsem se na mlýn a říkal jsem si, že ta budova je prázdná,“ rozpovídal se nadšenec.

„Poté jsme měli nějaké diskuse s radním pro kulturu a v okamžiku, kdy jsme řekli, že plán je odfinancovat rekonstrukci toho objektu, přivést sem partnery projektu, kterými jsou Městská knihovna v Praze a Český rozhlas, dělat tady kulturní centrum a nebyly kladeny jiné požadavky než na to, aby nám dali ten prostor k dispozici, a že tedy odbydlíme tu investovanou částku, tak se to postupně připravilo včetně projektu,“ vysvětlil Pavel Kocourek.

Rekonstrukce trvala rok a půl a podle Kocourka byla plná bojů. „My jsme vůbec neměli představu o spoustě věcí. Ten objekt je památkově chráněný, je v Praze, mělo to dost pravidel, které jsme dopředu neznali. Ale zvládli jsme to a já z toho mám dobrý pocit,“ řekl Novinkám.

Spolek předělal velkou místnost v přízemí budovy, kde se nachází právě kavárna s knihovnou a také sál pod ní.

„Máme v merku zpřístupnění i dalších částí mlýna. Ať už půdy, či přilehlé sýpky,“ doplnil Kocourek.

Třísetmetrová půda nabízí opravdu velké možnosti, ty ale podle Kocourka narážejí na nedostatek finančních prostředků. „Dovolit si přeložit celou střechu, zaizolovat ji, přes to, že nám to památkáři schválili a v tom projektu to je, tak to už je krok, na který budeme potřebovat pomoci ať už od městské části, nebo vedení Prahy,“ vysvětlil.

Půdu by v budoucnu mohly využívat okolní školy či by se tam mohly pořádat výstavy. Podobný plán má spolek se sálem v podzemí, který rekonstrukcí prošel.

Nápady na využití prostor chce ale spolek čerpat také od veřejnosti. „Chceme se řídit tím, co tady bude žádané. Ty nápady jsou třeba od pracovního prostoru pro studenty až po pekárnu. Podle toho, co bude dávat smysl. My potřebujeme, aby se mlýn dostal do soběstačného, samoobslužného režimu,“ vysvětlil.

Do centrální části Prahy 8 se kamenná pobočka Městské knihovny v Praze vrátila po 21 letech. Libeňskou pobočku zrušili v 90. letech minulého století a pobočku v Karlíně trvale uzavřela povodeň v roce 2002.

Nová plnohodnotná pobočka knihovny ve Velkém mlýně ukrývá 3800 svazků. Je navíc samoobslužnou pobočkou, to znamená, že knihovníci jsou tady jen jako asistovaná pomoc ve všední dny mezi 14:00 a 17:00 a mimo tyto hodiny funguje samoobslužný provoz.

Pro pražskou Městskou knihovnu je takový typ pobočky vlastně vůbec první podobnou zkušeností. Knihovna se tady v místě totiž přizpůsobovala vzniklému prostoru a podmínkám, což ve většině ostatních případů takto nebývá.

„Je to pro nás veliká zkušenost. Vůbec zřídit knihovnu v barokním objektu. My jako instituce máme trochu jiné pohledy než má spolek, který má vizi a jde si za ní velmi silně. Naše povinnost je splňovat všechny standardy a normy, aby byla zajištěna bezpečnost i bezbariérovost,“ vysvětlila tisková mluvčí Městské knihovny v Praze Lenka Hanzlíková.

Zvláštností je také to, že se knihovna řídí otevírací dobou kavárny. „Ten prostor je celý prostupný, nedá se nijak zásadně oddělit, nebo uzavřít, takže pokud má otevřeno kavárna, tak lidé mají přístup i do knihovny. To je vlastně i koncept Velkého mlýna. Vy si můžete kávu, případně limonádu či pivo vzít i do knihovny a v podstatě to konzumovat mezi knihami,“ dodala Lenka Hanzlíková.

Samotný mlýn vznikl pravděpodobně již na přelomu 13. a 14. století. Tehdy stál na břehu vltavského ramene, které bylo později zavezeno.

Poprvé je mlýn zmiňován v roce 1595, poté byl během třicetileté války i později mnohokrát poškozen, znovu opraven a rozšířen. Dnešní barokní podoba pochází z přestavby v roce 1747.

Po roce 1872, kdy bylo upraveno řečiště Vltavy, byl mlýn zrušen. Mlýnské rameno, které obtékalo židovskou Libeň, bylo totiž při této úpravě vysušeno a mlýn zůstal bez vody. Budovy bývalého mlýna koupil roku 1883 pekař Jáchym Löwit, který je nechal přestavět na pekárnu.

V roce 1906 objekt odkoupila pražská obec. V 50. letech 20. století spravoval budovy mlýna národní podnik Zelenina Praha, který je využíval jako sklad brambor.

Chátrající budovy převzalo koncem 60. let 20. století Divadlo S. K. Neumanna, nynější Divadlo pod Palmovkou, a zřídilo zde úložnu divadelních rekvizit.

V roce 2001 nechala Městská část Praha 8 stavby kompletně zrekonstruovat. Během velkých povodní v srpnu 2002 byl Löwitův mlýn zaplaven až po střechu a voda prakticky zničila výsledky předchozí rekonstrukce.