Článek
Vilu navrhl významný vídeňský architekt, designér a profesor Otto Prutscher, který ve své tvorbě vycházel ze slavné vídeňské Wagnerovy architektonické školy. Jeho učitelem byl moravský architekt Josef Hoffmann. Protože byl Prutscher zvyklý navrhovat stavby jako ucelené umělecké dílo, pravděpodobně spolupracoval i na výzdobě a vybavení interiérů.
Prestižního architekta si pro stavbu své vily objednala známá ústecká podnikatelská rodina Hüblů, která obchodovala se suknem. Firma Hübl byla nejstarším a největším zasilatelským podnikem svého druhu v zemích Rakouska-Uherska.
Mírně vyvýšená parcela v nároží ulic dává vyniknout důstojné stavbě a vystavuje ji do veřejného prostoru ze všech stran. Nejvýraznější stranu vily zdobí půlkruhová veranda s řadou polosloupů a výrazný štít se sochou přadleny od sochaře Michaela Powolnyho.
Hüblova vila má tvary klasicizujícího proudu vídeňské moderny. Dekorace fasády i části interiérů vycházejí z vídeňského stylu art deco, který uplatňoval motivy z různých historických slohů.
Přízemí dominují jídelna a salon. Z obou místností je možné vejít na půlkruhovou verandu s pásem vysokých oken. Do patra stoupá dřevěné stáčené schodiště.
V patře byl budoár s pracovním koutem, ložnice rodičů, ložnice dcer a obývák. Obyvatelé domu mohli relaxovat na terase otočené do zahrady.
Výzdoba interiérů se zachovala. Samozřejmostí je dřevěné obložení, původní dveře a okna včetně originálních kliček, dále parkety, stropy zdobené pestrým štukem, dokonce i ukázky původních svítidel.
V hale vyniká falešný krb v kombinaci dřeva, mramoru a mosazi.
Po válce vilu zkonfiskoval stát a rodina se po odsunu natrvalo usadila ve Vídni. V ústecké vile byla řadu let zdravotní pohotovost. Po necitlivé obnově fasády v dobách normalizace se stal dům šedým a nevýrazným. Donedávna unikal pozornosti odborné veřejnosti.
Na počátku jedenadvacátého století koupila objekt od města stavební firma Průmstav a využila ho pro kanceláře. K rekonstrukci fasády i interiérů přistoupila citlivě.