Velká rodina toužila po úžasném bydlení. Má penthouse z kancelářských prostor

Architekti vhodnou nemovitost hledali několik týdnů, než narazili na kancelářské prostory o velikosti 200 m2 v nejvyšším poschodí jednoho z domů v centru města, k nimž navíc přiléhala zanedbaná, ale velká terasa o výměře 102 m2.

To, co chybělo kancelářím na kouzlu, plně vynahrazovaly výhledy z oken a terasy. To byl přesně ten prvek vzbuzující v návštěvníkovi okamžitý úžas. Klienti prostory koupili a jejich transformaci v luxusní penthouse svěřili architektům.

Ti nechali v prostorách vybourat všechny příčky a nepotřebné stěny, aby mohli vytvořit zcela novou dispozici, do níž bylo nezbytné začlenit čtyři ložnice se čtyřmi koupelnami, které mohly být eventuálně s jednotlivými ložnicemi propojeny.

Chybět samozřejmě nesměl velký obývací prostor a důležité bylo propojit interiér nového bytu s terasou.

Pro architekty byly poněkud limitujícím prvkem nízké stropy s odhalenými ocelovými nosníky. Ze zřejmých důvodů nebylo možné se jich zbavit, a tak architekti neměli jinou možnost, než je zakomponovat do vzhledu bytu.

Celý prostor rozdělili na mnoha místech právě tak, že jednotlivé stěny byly přímo pod nosníky, takže ty pak vypadaly jako jejich přirozené napojení na strop.

Klíčovým úkolem však bylo vyřešit situaci, kdy vstup do bytu byl na jedné straně a jeho nejzajímavější společenská část na druhé. Architekti oříšek rozlouskli vytvořením tzv. klidového boxu, který má svou vlastní chodbu.

Návštěvník se po vstupu do bytu ocitne v hale, odkud vedou posuvné dveře do uvedeného boxu a velké prosklené dveře na terasu. Právě přes ni směřuje hlavní cesta do společenské zóny bytu.

V bytě jsou okna jen na jedné straně, těsně za protilehlou zdí je totiž sousední budova. Architekti na této straně tedy použili zrcadla, aby jimi prosvětlili dané části bytu, opticky jej zvětšili a na některých místech dokonce vytvořili iluzi, že jsou okna na obou stranách.

Ve vstupní hale jsou za bílými panely ukryty nejen úložné prostory, ale také bojler a klimatizační jednotka. Nechybí ani místo k sezení, kde si příchozí zouvají boty. (Španělští designéři pro nás možná trochu roztomile vysvětlují, že jde o zvláštní zvyk norských klientů).

Chodba obhospodařující box s ložnicemi je záměrně rozdělena dvěma rozšířeními v místech vstupů do pokojů. Člověk si díky tomu nepřipadá jako v tunelu. Architekti zvolili zajímavý druh dveří, které nejsou zasazeny v rámu, ale spočívají pouze na otočném čepu. Jejich barva je identická s barvou okolních zdí, a tak se jejich křídla v prostoru téměř ztrácejí až do okamžiku, než je někdo neponechá trochu pootevřené. Pruh prosvítajícího světla pak vykreslí rám kolem nich.

Do projektu se podařilo začlenit i požadovanou čtveřici koupelen. Zatímco první ložnice využívá tu, která je v blízkosti vstupu do bytu, ostatní tři už mají každá svou vlastní. V blízkosti společenské zóny je ještě jedna samostatná toaleta. Každá z ložnic má svůj vlastní vstup na terasu.

Pro společenskou zónu vyhradili architekti čistých 84 metrů čtverečních. Ke stěně, která je bez oken, pak logicky směrovali veškeré na zakázku vyrobené úložné prostory, včetně velké knihovny. Na jejich povrchu se střídá proutí a zrcadla se zlatavým nádechem. Nábytek má perforované sokly kvůli lepší ventilaci, když je spuštěna klimatizace.

Roh společenského prostoru je vyčleněn pro kuchyň. Veškeré její zařízení je umístěno na dvou stěnách. Na první je dvojice ledniček skrytá za dveřmi a elektrický sporák. Digestoř je obložena bílým mramorem, podobně jako veškeré pracovní plochy a spousta dalších prvků po celém bytě.

Na druhé stěně je dřez. Centrální ostrůvek slouží nejen jako úložný prostor, ale zároveň se zde připravuje a konzumuje snídaně.

Terasu je možné stínit pomocí závěsů z tkanin pro venkovní užití. Architekti na ni umístili sprchu pro dny obzvláště velkých veder a v části poblíž vstupu do bytu je zóna určená k praní prádla, kterou od zbytku terasy odděluje přepážka.