Článek
Vilu, společně se sousední nájemní vilou Aloise Švorčíka, Liska navrhl jako symbolickou vstupní bránu do nově stavěných obytných bloků, uzavřených krásným pohledem na zvonici Gočárova Sboru kněze Ambrože Církve československé husitské.
V době, kdy ji architekt navrhoval, byla jeho kancelář jedním z nejproduktivnějších a zároveň největších ateliérů, suverénně ovládajících region severovýchodních Čech.
Stavba má krásné funkcionalistické tvary.
Na první pohled stavba zaujme svým tvarem, ovlivněným nedalekou silnicí. Podobu vily Liska společně s Václavem Rejchlem mladším načrtl už ve svém generálním zastavovacím plánu města roku 1911. Budova zaujme i zahradní stranou s dvorkem se sloupovím, terasou a bazénem napovídajícím, že Liska patřil spíš ke stoupencům umírněného funkcionalismu.
Koneckonců je to vidět i na celkově symetricky uspořádané a pravidelně řešené straně vily do ulice, lehce dekorované hnědým keramickým obkladem.
Stavbu zdobí pásová okna, která zajišťují dostatek světla v interiéru.
Vilu s pásovými ocelovými okny architekt navrhl, jak bylo tehdy běžné, jako víceúčelovou stavbu. Do přízemí umístil svoji kancelář s kreslírnou a archivem, do patra pak vlastní, velkoryse prostorný byt, rozdělený na dvě sekce.
Obě části bytu, ložnicovou i obytnou, od sebe oddělil malou schodišťovou halou s krbem. Na tuto místnost, která nesloužila jen k procházení, ale i k hudebním produkcím, navazoval hlavní obytný prostor, spojený skrz skleníkovou stěnu s jídelnou.
Uvnitř vily se kromě klasických místností typu ložnice nebo obývací pokoj nacházela i kreslírna nebo archiv.
Z dobře řešené ložnicové části (mezi ložnici rodičů a dětský pokoj architekt vložil chodbu se sociálním zázemím) byla po samostatném schodišti přístupná část pro hosty, umístěná v malé střešní nástavbě, kterou Liska brilantně vyrovnal ostrý přechod z čtyřpodlažní zástavby na dvoupodlažní.
Ateliér Oldřicha Lisky byl v době vzniku vily jedním nejproduktivnějších a zároveň největších ateliérů, suverénně ovládajících region severovýchodních Čech.
V roce 1947 architekt dům prodal. Reagoval tehdy na výzvu vlády a odešel do válkou zničené Opavy a podílel se pak na její obnově. Ve vile byla po roce 1948, jako ve většině podobných staveb, umístěna mateřská škola.
Dnes je zvnějšku dobře zachovalá stavba majetkem Magistrátu města Hradce Králové a slouží jako jedna z jeho administrativních budov.
