V USA bydleli v 80 let staré dřevostavbě. Rozhodli se pro ni i doma

Stavba vlastního domu pro nás byla jasná volba, protože jsme oba v rodinných domech vyrůstali. Strávili jsme dříve 6 let v USA, kde jsme bydleli v dřevostavbách. Po návratu ze Spojených států jsme se přestěhovali za prací do menšího města nedaleko Ostravy.

Nejprve jsme měli pronajatý byt v centru, kde byla skvělá občanská vybavenost. Ale časem se nám narodily dvě malé děti a chyběla nám zahrada, takže jsme se rozhodli stavět.

Naším hlavním kritériem bylo zůstat ve městě, kde jsme bydleli. Pozemků na prodej tu bylo velice málo. A když už se nějaký pozemek prodával, často se ani nedostal do nabídky realitních kanceláří.

Takže jsme měli vlastně velké štěstí, že jsme tento pozemek objevili. Při jeho výběru nás oslovil především výhled na Beskydy a blízkost lesa. Přesto, že je pozemek na kraji města, máme to pouze 10 minut chůze do centra. To nás při rozhodování také ovlivnilo.

Předchozímu majiteli trvalo několik let, než skoupil všechny menší pozemky dohromady a zavedl sem sítě, aby byly pozemky připravené ke stavbě. Pak tu vytvořil celkem čtyři stavební parcely (naše má výměru 930 metrů čtverečních), které se postupně zaplňují.

Mohli jsme ovlivnit, které sítě se sem přivedou, tak jsme se s majiteli vedlejších pozemků dohodli, že nebudeme zavádět plyn. Všichni jsme plánovali nízkoenergetické moderní domy, ve kterých se bude vytápět elektřinou.

Ne, naštěstí žádné. Největší problém byl vlastně jen v nás, než jsme se finálně rozhodli. Nějakou dobu jsme čekali na zavedení sítí. Ale nakonec to šlo vše hladce, protože než jsme se sami rozhoupali, bylo s pozemkem už vše vyřešené.

Ne, na stavební povolení jsme si zaplatili profesionála, který nám většinu věcí vyřídil. Komunikace s úřady byla více méně bez problémů. Jediná komplikace byla v tom, že jsme museli o kousek posunout naši příjezdovou cestu. Protože silnice, která k našemu domu vede, se do budoucna bude rozšiřovat a měla by obsluhovat pozemky a domy, které vzniknou ještě dál u lesa. Jinak žádné striktní požadavky od úřadu nebyly.

Ještě bylo potřeba dodržet vzdálenost sedm metrů od sousedního domu, takže jsme museli naši stavbu posunout o dva metry stranou. Nedalo se tu uplatnit pravidlo pro hustší městskou zástavbu, kde můžete mít dům dva metry od okraje pozemku.

Tedy přesněji, zdejší úřad by to umožnil se souhlasem souseda, ale ten to neschválil. Náš hlavní štít je totiž na straně, kde má terasu, takže si tam chtěl zachovat co nejvíce slunce.

Jeli jsme na veletrh Dřevostavby do Prahy, kde jsme naše plány konzultovali s několika odborníky. Doporučili nám, že pokud chceme stavět dřevostavbu a chceme mít zajištěnou určitou kvalitu realizace, máme si vybrat firmu, která je členem ADMD (Asociace dodavatelů montovaných domů). Tak jsme se na ně soustředili a vyhledali jsme si firmy z okolí a jejich portfolia.

Nejdříve jsme si vybrali jednu firmu, se kterou jsme udělali architektonickou studii. Při nacenění realizace se však ukázalo, že se nevejdeme do původně stanoveného rozpočtu. Tak jsme se s firmou rozešli, zaplatili vyhotovenou studii a tento návrh jsme si pak nechali nacenit od dalších tří firem.

Nakonec jsme si na základě referencí a přijatelné ceny vybrali firmu VS Domy ze Vsetína. Je to solidní firma, má dlouholetou tradici a pravidelně staví ve Švýcarsku. Ale stěžejní pro nás byly hlavně reference.

Firma shodou okolností stavěla jeden dům tady poblíž, tak jsme se tam byli podívat. Majitel byl velice spokojený s jejich férovým přístupem. A tchán s nimi dokonce spolupracoval při jedné realizaci, takže viděl, jak firma funguje přímo na stavbě, a poznal, že jsou poctiví. Takže jsme měli takovéto dvě blízké reference, což nás přesvědčilo.

Náš stanovený cenový strop se firmě podařilo dodržet hlavně díky tomu, že eliminovali veškeré železné konstrukce v domě, které tam byly původně navržené kvůli otevřenému stropu. Naše realizační firma to zvládla vše ze dřeva, čímž se značně ušetřilo.

V podstatě jsme byli od začátku rozhodnutí. Především kvůli rychlosti výstavby. Ale jak už bylo řešeno, bydleli jsme v několika dřevostavbách v USA. Tyto domy měly stáří i více než 80 let, takže jsme věděli, že dobře fungují a mají dlouhou životnost.

Jediná nevýhoda, kterou jsme při bydlení v dřevěné konstrukci pozorovali, byly vrzající stropy v budovách na patro. V našem domě je ale patro využívané pouze jako pracovna a sklad, takže jsme měli jasno.

Dispozice naší dřevostavby je poměrně netradiční, spolupracovali jsme s architektem a hledali jsme řešení přesně na míru našim individuálním požadavkům. Zároveň jsme chtěli maximálně využít možností našeho pozemku.

Dům je podlouhlého tvaru s rozměry 23 x 6 metrů. Už ve vstupní chodbě narazíte na první originalitu domu. Vlevo se jde do části pro nás, rodiče, kde máme ložnici, koupelnu a šatnu. Doprava se vstupuje do prostorné obytné části, za kterou je ještě schovaná klidová zóna pro děti. Tam mají své dva pokojíčky, koupelnu a vestavěnou skříň v chodbě, která je tím pádem využita jako šatna.

Ze vstupní chodby vede dřevěné schodiště nahoru do patra, kde se nachází galerie propojená se spodním obytným prostorem. Toto místo slouží jako pracovna. Je odsud vstup také do zadní místnosti, kde je sklad na sezonní oblečení a vybavení.

Hlavní obytné místnosti jsme věnovali nejvíce pozornosti a prostoru, protože v ní také trávíme nejvíce času. Dominantami jsou tu krásná kuchyně, stylový krb, velká francouzská okna s výhledem na jih, houpačka, otevřený prostor až ke stropu s odhalenými trámy a také velká knihovna s nenápadnými dveřmi, které vedou do dětské části domu.

Nad dětskými pokoji je ještě jedna místnost. Vchod do ní je šikovně skrytý, téměř tajný. Do budoucna poslouží jako pokoj pro hosty nebo další dětský pokoj.

Chtěli jsme dům orientovaný na jih, aby jižní sluníčko svítilo do každého pokoje. To se nejvíce projevuje na jaře a podzim, kdy nám slunce vyhřeje celý dům tak, že není potřeba tolik topit.

Největší důraz jsme kladli na společný prostor, ten jsme chtěli co největší. Specifické rozdělení pokojů je kvůli tomu, abychom všichni měli své soukromí. Teď ještě spíme společně v dětské sekci, protože jsou děti ještě malé.

V budoucnu budou ale třeba chtít poslouchat hlasitou hudbu dlouho do noci, což nás takto vůbec nemusí trápit. Díky dostatečné vzdálenosti pokojů se nebudeme navzájem rušit.

Další prvek, který jsme dlouho řešili, byla pracovna. Chtěli jsme, aby byla oddělená od obýváku, ale zároveň ne úplně. Manžel často po večerech pracuje a potřebuje k tomu klid a prostor.

Zároveň jsme ale nechtěli, aby byl někde sám zavřený, ale aby měl přehled o tom, co se doma děje. A to jsme, myslím, vyřešili perfektně. Pracovna nahoře v galerii je oddělená a přitom na dosah.

Chtěli jsme také, aby venkovní prostor byl jednoduše dostupný, proto z kuchyně můžeme vyjít na terasu a zahradu.

Pokoje jsme navrhovali tak, aby měl každý své soukromí, ale aby zároveň nezabíraly zbytečný prostor. Velikosti místností tedy odpovídají jejich funkci.

Děti mají dostatečný prostor na základní věci, jako je postel, pracovní stůl a nějaké úložné prostory. Velké skříně na oblečení mají v přilehlé chodbě. Obě koupelny také velikostně odpovídají potřebám dvou lidí.

Snažili jsme se maximálně využít vnitřní prostor, eliminovat chodby a najít pro ně další využití, například jako úložné prostory.

Máme klasickou sendvičovou konstrukci s difuzně uzavřenou skladbou stěny. Oproti standardu máme větší tloušťku izolace.

Hrubá stavba trvala pár dnů, střecha se dělala klasickým postupem, což trvalo asi týden. Celá stavba na klíč se protáhla oproti původnímu plánu o několik dní, celkově to vše trvalo asi 6 týdnů včetně podlah, koupelen a tak dále. V červenci se začínalo se stavbou a v září už jsme se nastěhovali.

Firma dělala vše kromě interiérového vybavení. Menší problém byl s dodávkou interiérových dveří. Trvali jsme na dodavateli dveří, který s naší realizační firmou běžně nespolupracuje. Šlo o to, že jsme chtěli bílé dveře lepší kvality, které se musely nechat speciálně vyrobit. Proto se to protáhlo a ve finále jsme pak čekali jen na dveře.

Interiéry a kuchyň jsme se rozhodli udělat s jinou firmou. Ta nám ještě před samotnou výstavbou udělala celkový koncept, návrh a postupně dělá i realizaci. Není tu zatím hotové vše, protože máme malé děti a omezené finance. Ale postupně to bude podle priorit přibývat.

Vytápíme elektrokotlem, teplo rozvádíme podlahovým topením. V obýváku máme i krb, kde topíme docela často. Nahoře v pracovně na galerii není potřeba topit vůbec, protože tam teplo vystoupá z hlavní místnosti. Ale pro jistotu je tam radiátor pod okny, aby se případně předešlo kondenzaci vody.

A nahoře v pokoji, který se zatím nevyužívá, je vyvedená trubka na podlahové vytápění, které se tam dá do budoucna dodělat. Dům je v nízkoenergetickém standardu.

První roční vyúčtování za energie nás vyšlo asi na 35 000 korun. Ale myslíme si, že se náklady v dalších letech ještě sníží, protože jsme neměli správně seřízená okna, na což jsme přišli, až když začalo pořádně mrznout.

Je nutné si nechat okna seřídit opakovaně, protože na začátku si celá stavba ještě sedá a může docházet k netěsnostem, které se na vyúčtování projeví.

Také budeme přecházet k levnějšímu poskytovateli energie, takže očekáváme, že můžeme ušetřit kolem 8000 Kč ročně. Něco také utratíme za dřevo do krbu.

Okna nám dělala místní ostravská firma. Měli jsme požadavek na antracitovou barvu. Tmavá jednokřídlá francouzská okna o velikosti 120 x 230 cm nám v plastovém provedení nechtěl nikdo vyrobit, takže je máme nakonec z hliníku.

Na ohřev teplé vody máme dva solární panely. Dále máme nádrž na dešťovku, kterou zaléváme zahradu a splachujeme záchody.

Žádné zásadní změny bychom nedělali, dům splnil naše očekávání. Možná bychom interiérového designéra přizvali do procesu tvorby návrhu dříve.

Na základě jeho doporučení jsme udělali ještě nějaké úpravy v obýváku, ale větší změny už nešlo realizovat. Architekt navrhl interiér, ale nerozpracovával ho do detailů. Možná že kdybychom si nechali rovnou zpracovat i studii interiéru, obešli bychom se bez dodatečných změn.

Například architekt navrhl, aby byl krb uprostřed místnosti. Ale na to je obývák dost malý i přesto, že jsme ho oproti původní studii zvětšili. Nejprve jsme prodloužili dům o metr a půl, aby byly dětské pokoje větší. Pak jsme ale o metr posunuli vnitřní příčku, takže pokoje nakonec zůstaly víceméně v původní velikosti a zvětšil se nám hlavní obývací prostor.

Projektanti byli naštěstí velice vstřícní a ochotní vůči našim změnám. Když to bylo jen trochu možné a neměnili jsme zásadně statiku domu, vyšli nám vstříc.

Ještě jedna věc, kterou asi budeme řešit do budoucna. V létě, když je teplo, máme u oken v obýváku zatažené venkovní žaluzie. Ale tím, že máme všechna okna na jih, je tu tma. Takže asi časem doděláme jedno okno směrem na sever. Tato věc architektovi utekla a my si to neuvědomili. Ale není to neřešitelný problém.

Určitě ne. Dům je navržen přesně podle našich představ. Strávili jsme nad studií s architektem dost času, takže je opravdu dotažená do detailu. Možná bychom přece jen o malinko zvětšili ty pokojíky a dům ještě o něco prodloužili. Ale dispozici bychom neměnili určitě.

Kromě terasy a okna plánujeme ještě garážové stání s venkovním skladem, už na něj máme venku připravené základy.

Taky chceme postupně zkultivovat zahradu. Podařilo se nám najít dobré zahradní architekty, kteří nám pomohou rozvrhnout základní věci, a zbytek už si budeme dodělávat sami.

My jsme začínali tak, že jsme si vybírali z typových projektů. Ale pokaždé jsme celý nápad daného domu úplně rozbili. Díky tomu jsme si alespoň ujasnili, co vlastně od domu očekáváme.

Všem, kteří plánují stavět, bychom poradili, aby určitě nešetřili na architektonické studii. Při několikamilionové investici za realizaci je to zanedbatelná částka, a přitom schopný architekt navrhne dům, který se přizpůsobí vám a pozemku, místo toho, abyste se vy přizpůsobovali typovému domu.

Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz